Po vyhlášení republiky vzniklo ve Kbelích také letiště a začal se rozvíjet s ním spojený průmysl. Letiště s hangáry se začalo budovat na okraji Kbel v roce 1918. Roku 1920 stálo již šest železobetonových hangárů a několik budov pro mužstvo. Roku 1928 byla pak dokončena stavba světelného majáku s vodárenskou věží. Na letišti se nacházelo také šest dřevěných provozních domků, jež projektoval známý architekt Josef Gočár v unikátním rondokubistickém slohu. V roce 1921 se začala budovat Československá vojenská továrna na letadla, která se později přestěhovala do Letňan. Roku 1926 se Hlavní vojenské telegrafní dílny přestěhovaly z Pohořelce do Kbel na nynější Mladoboleslavskou ulici.
● Na úvod školního roku 1919/1920, který začal 16. září 1919 nikoli slavnými bohoslužbami jako dřív, ale tichou školní slavností, kronikář napsal: »Učitelé vchází poprvé do svobodné školy s pevným úmyslem pracovati ze všech sil ku blahu svěřené mládeže a k rozkvětu mladé naší republiky.« Opakovalo se to potom s drobnými obměnami vždy v září téměř dvacet let, jestli není správnější říci pouhých necelých dvacet let.
Nejvýznamnější akcí toho školního roku byla 26. října 1919 slavnost »Sázení lípy svobody« za velké účasti místních i návštěvníků. »Ozdobenou lípu neslo ke stanovenému místu několik hochů v národních krojích, po jich boku kráčely družičky v rouchu bílém.« O významu 28. října hovořil učitel Karel Kupka, o smyslu sázení lípy svobody řídící učitel Karel Kaše, recitovaly se básně, zpívaly písně, zapěl sbor Typografia, byl složen hold prezidentu T. G. Masarykovi a k pořádání slavnosti se sloučily s učitelským sborem všechny místní korporace.
● Republika se potýkala hlavně vlivem zlého počasí (už od října padal sníh) s váznoucím zásobováním uhlím, moukou, petrolejem a bramborami a kbelská škola musela být pro nedostatek uhlí od 19. listopadu do 2. prosince zavřena. V únoru roku 1920 se do kbelské školy vrátil ze Zvolena učitel Jaroslav Kunstovný. Do kbelské školy pořídili tehdy nová kamna, na nichž vařilo několik místních občanek polévky a kakao z darů „Československé péče o dítě“.
● Celá ČSR oslavila na jaře 1920 sedmdesátiny prezidenta Masaryka. Ve Kbelích uspořádalo učitelstvo a korporace k této události koncert pěveckého sboru Typografia a výnos 1155 korun byl věnován pro účely školy. V den jubilea TGM 7. března se konala v místnostech Sokola dětská slavnost. Hned po velkých oslavách 1. máje v celé republice zahráli 2. května 1920 kbelští školáci pod vedením učitele Václava Mužíka v hostinci U Suldovských školní divadelní představení „Zlatá husa“ a diváci si vyžádali jeho reprízu, která se uskutečnila 9. května v sále U Karbusů. S učitelstvem okresu se rozloučil inspektor Otakar Kremla, který přešel k Zemské školní radě. Červen patřil velkolepému všesokolskému sletu v Praze a sokolským oslavám. Přijeli na ně hosté z Anglie, Francie, Itálie, Jugoslávie, Řecka, Rumunska a Srbska. Aby se jich mohli účastnit i kbelští školáci a učitelé, dostali od 28. června volno.
● Školní rok 1920/1921 předznamenal 1. července 1920 všeučitelský sjezd v Praze, kterého se zúčastnilo na šest stovek pedagogů z ČSR a zahájil ho prezident Masaryk. Ten předtím v červnu navštívil kbelské letiště, kde si prohlédl letadla hlavně české výroby. Bylo to den poté, kdy na letišti zahynul při letecké akrobacii pilot nadporučík Hánek.Ve Kbelích se konalo 19. září 1920 sokolské cvičení za velké účasti okolních jednot a škola posloužila jako šatny ženám, dorostenkám i žákyním.
Vaření polévek a kakaa z přídělu americké mise začalo opět 4. října, ale potraviny stačily jen na 36 dnů, takže akce skončila 15. listopadu. Dva dny nato kronikář napsal: »Mravné chování žactva stále pokulhává. Děti házely hroudami do školní zahrady a jeden hrozil, nedostane-li polévku, že nám kuchyni rozbije.«
Učitele a žáky, jako i další občany Kbel ale tížila především poválečná drahota. »Drahota denně stoupá,« stýskal si kronikář. Pro zmírnění dopadů rostoucích cen koupila správa školy od „Československé péče o dítě“ 35 kabátů pro zdejší mládež. Proběhla i ošacovací akce pro učitele, kteří dostali za dvě koruny nákupní knížky, na které si mohli koupit levnější šaty.
● Ve Kbelích 26. října 1920 byla slavnostně otevřena Občanská knihovna v budově obecné školy a na slavnosti zazpíval také žákovský pěvecký kroužek řízený učitelem Karlem Kupkou. Ten jako jednatel knihovny také promluvil o knize a čtení. K oslavám 28. října sehrála místní Mládež socialistická divadelní představení „Pro tatíčka presidenta“. Tři sta let od bitvy na Bílé hoře vzpomněla škola 8. listopadu 1920 a 15. listopadu si připomněla 250. výročí úmrtí Jana Amose Komenského. Na večerní slavnosti pro občany promluvil o významu jeho díla učitel Jan Hofman a o tragicky památné bitvě na Bílé hoře učitel Jaroslav Kunstovný, který byl právě tento školní rok jmenován definitivním učitelem ve Kbelích.
● Na začátku školního roku 1921/1922 působili v kbelské škole vedle řídícího učitele Karla Kašeho učitelé Jan Hofman, Jaroslav Kunstovný, Karel Kupka, Josef Tupý a industriální učitelka Marie Kloudová. V říjnu se na obecním zastupitelstvu projednával rozpočet školy, jenž dosáhl toho roku 20 tisíc korun a stal se příčinou vzrušené schůze. Bouřlivou protestní schůzi proti krácení nouzového nákupního přídavku a služného, které schválilo Národní shromáždění 17. prosince 1921, měli i státní zaměstnanci a učitelé v Praze 20. prosince. »Pěkná radost v rodinách učitelských v době, kdy drahota životních potřeb stále stoupá. Vloudí se do rodin učitelských stará bída a nechuť ku práci kulturní,« napsal kronikář. Téhož dne byla v kbelské škole vzhledem k nedostatku uhlí přerušena výuka. To mělo dohru na schůzi učitelů s rodiči 14. února 1922. Řídícího učitele obvinil předseda místní školní rady za přerušené vyučování před Vánocemi. Řídící učitel se při své obhajobě dotkl prý cti učitelského sboru a učitel Kunstovný proti jeho vývodům ostře protestoval, a tím sporem došlo k rozbití schůze. Karel Kaše a Jaroslav Kunstovný se pak usmířili na mimořádné poradě učitelského sboru.
Ve Kbelích ukončil činnost Komitét pro stravování mládeže. Většinu školního roku usilovala kbelská škola o zřízení pobočky při čtvrté třídě, Zemská školní rada ji povolila 26. ledna 1922, ale místnost pro ni nebyla ještě ani v dubnu.
● Na letišti ve Kbelích zahynul 6. června 1922 při předváděcím letu stíhačky Avia BH-3 zkušební pilot Bohumil Munzar; při akrobatickém letu s letadlem Phönix pak zahynul 28. srpna 1922 pilot Rudolf Polanecký. (Po tomto aviatikovi a průkopníkovi českého letectví byla pojmenovaná kbelská ulice, dokončená v roce 2010, která slouží jako spojka mezi ulicemi Mladoboleslavská a Toužimská.)
● V době letních prázdnin 1922 přijalo Národní shromáždění takzvaný »malý školský zákon«, který byl však už od návrhu problematickou normou. Kronikář školy ho glosoval nevlídně: »…nejenže neodstraňuje staré křivdy, ale nové na učitelstvu páchá. Národní shromáždění přijímá malý školský zákon, kterým náboženství postaveno je na prvé místo učebných předmětů. Pokynů učitelstva nedbáno a budoucnost přinese poučení.«
● Na konci školního roku 1921/1922 odešel řídící učitel Karel Kaše řídit školu v Třeboradicích a tamní řídící učitel Josef Matějovský naopak nastoupil do Kbel 18. července 1922, ale už 1. srpna byl penzionován. Od školního roku 1922/1923 byla škola svěřena do správy učiteli Jaroslavu Kunstovnému a rovněž v učitelském sboru nastala řada změn. Od té doby se v něm objevovalo více žen.O prázdninách školu trápila otázka místnosti pro čtvrtou B třídu. Ustavená komise v čele s okresním školním inspektorem Františkem Lohrem ji hledala ještě v červenci 1922. Nakonec byl na třídu adaptován byt řídícího učitele za 13 297 Kč.
● Před vánočními prázdninami uspořádala kbelská škola dětskou školní besídku nazvanou „Zábavu vede Kašpárek“ s dramatickými scénkami podle zdravotní hlídky „Věstníku dorostu Československého červeného kříže“, na které se vedle dětí podílel celý učitelský sbor. Z čistého výtěžku 160 Kč z dobrovolného vstupného na besídku byla zřízena Dětská čítárna, do níž byly nakoupeny všechny hodnotné dětské časopisy, například Klas, Skřivánek, Úsvit, Kohoutek a pro starší děti Malý čtenář, Mladý svět a Mladá stráž.
● Každý školák obdržel toho roku jako vánoční koledu 17 dkg vlašských ořechů, jež dostala škola darem od obce. Žáci páté třídy čtyři pytle ořechů vyloupali a uložili je na půdu školy. Jejich rozvažování a plnění sáčků se zase zúčastnili všichni členové sboru.
● Zpráva o programu snížení platů státním zaměstnancům chystaném novým ministerstvem financí k 1. lednu 1923 zasáhla kbelské učitelstvo koncem listopadu, jen se nevědělo, o kolik se gáže sníží. Obec rovněž postihla velká nezaměstnanost (podobně jako celou republiku). Propuštěni byli totiž všichni vysloužilí vojáci. Ostatní dělníci pracovali obyčejně čtyři, nanejvýš pět dní v týdnu a jejich výdělky byly kvůli mzdové restrikci a kratšímu pracovnímu času velmi malé. Následkem toho se v obci často kradlo, zejména drůbež a králíci. Mzdová restrikce, jež se týkala také učitelů, od nového roku skutečně přišla, další pak od 1. dubna 1923. »Základní zásada nového platového zákona je: denivelisace požitků a opuštění sociální mzdy (podle velikosti rodin). Zákonu se říká Lex Rašín,« napsal kronikář. Na »otce« čs. finanční reformy Aloise Rašína byl spáchán ovšem 5. ledna 1923 v Praze atentát. Postřelený ministr těžkému poranění míchy podlehl 18. února 1923.
I přes nedostatek finančních prostředků bylo však ve Kbelích v roce 1923 zavedeno první elektrické osvětlení ulic.
● Konkurz na uprázdněné místo řídícího učitele nebo řídící učitelky kbelské obecné školy byl vypsán k 1. lednu 1923. Fakt, že mohla kandidovat i žena, byl novinkou, kterou zavedl „malý školský zákon“. Informace o místě žádala řada řídících učitelů, ale většinou ztratili zájem, když se dověděli, že při škole není pro řídícího učitele byt. Místní školní rada obdržela 28 žádostí o místo řídícího učitele, z toho jednu od ženy. Okresní školní výbor v Karlíně pak přisoudil toto místo v kbelské škole řídícímu učiteli Mindlovi z Předměřic, jenž měl už za sebou přes čtyřicet let služby. Ještě o letních prázdninách 1923 byl ale ze zdravotních důvodů zproštěn nástupu a nenastoupil ani druhý v konkurzu. Správu školy tak dál vykonával Jaroslav Kunstovný. Řídící učitel pro kbelskou školu se hledal i v roce 1924. V jeho průběhu byl ustaven třetí definitivní řídící učitel, ale ani ten nenastoupil. Až do roku 1926 měla kbelská škola tudíž stále jen prozatímního správce.
● Kronikář si 29. března 1923 posteskl, že se letošní velikonoční svátky musely ve Kbelích obejít bez obvyklého řehtání a klapání v poledne a večer, když dosud každý rok procházely děti v houfu obec, řehtaly a klapaly. Na 1. máje 1923 zakázal okresní školní výbor žákům školy účast na průvodech, včetně vycházky žactva FDTJ (Federace dělnických tělocvičných jednot) na vinořský hřbitov k uctění památky zesnulých soudruhů a soudružek, protože ho považoval za politický. Žáci zákazu uposlechli. Slavnostní přehlídka vojska v Praze na „Invalidovně“ a na letišti ve Kbelích se konala 15. května 1923. Déšť zmařil start 40–50 vojenských letadel, kvůli němuž podnikli žáci školy vycházku na letiště. Před koncem školního roku se 26. června 1923 konala výstavka žákovských prací. Všechny třídy na ní vystavovaly písanky, výkresy, úkoly, ruční práce, I. třída práce z modelovací hlíny. V čele třídy pod státní vlajkou stálo poprsí prezidenta republiky. Výstavku navštívili nynější i bývalí žáci zdejší školy a rodiče dětí.
● První rozhlasové vysílání v Československé republice se uskutečnilo 18. května 1923 z vysílače umístěného v plátěném stanu v poli na konci letiště ve Kbelích (dnes Mladoboleslavská ulice) a zahájilo tak první pravidelné vysílání českého rozhlasu Radiojournal. Na místě prvního vysílání rozhlasu byl k jeho 50. výročí v roce 1973 vybudován památník rozhlasu.
● Věžní hodiny zasadil na budovu školy o letních prázdninách 4. srpna 1923 Alois Klimt a zástupce správy školy František Levý je ve 20 hodin uvedl v chod. Hodiny darovala škole manželka kbelského rolníka Antonie Kubešová. Jejich stáří se odhadovalo na 60 až 80 let. Původně pérové hodiny šly dobře, ale nejdéle 27 hodin, proto byly předělány na závaží, spuštěné až do chodby v I. poschodí. Potom měly jít na jedno natažení 27 dní, tedy 648 hodin. Rekonstrukce hodin se zdarma ujal Alois Klimt, mechanik v libeňské Brožově továrně na vodoměry.
● Den nato, kdy byly hodiny uvedeny do chodu, utonula v místním rybníku žačka I. třídy školy Milka Štěpánková, podle kroniky čiperná, zdravá a nadaná dívka. Když nepřišla do devíti večer domů, sháněli ji rodiče u příbuzných a známých. Naposled byla viděna u rybníka, jak se houpala na železném zábradlí. Ihned vznikla domněnka, že asi sklouzla a utopila se. Lidé ji hledali v rybníku i přes půlnoc, ale bezvýsledně. Našli ji až ráno její otce a strýc u rovné kamenné hráze, bohužel už bez života.
● Od školního roku 1923/1924 zavedlo ministerské nařízení nové učební předměty – občanskou nauku a výchovu po dvou hodinách týdně, tělesnou výchovu po dvou hodinách týdně, která byla povinná i pro dívky, a výchovné ruční práce na nižším stupni pro hochy i dívky a od středního stupně pro hochy.Kronika označila zavedení nových předmětů za okamžik dějinného významu pro směr školní výchovy. Vyšší počet vyučovacích hodin znamenal ale přetížení učitelek ženských ručních prací, takže nakonec zůstal počet hodin ženských ručních prací stejný.
● Na začátku školního roku se 16. září 1923 konaly ve školní budově volby do Obecního zastupitelstva Kbel. V novém čtyřiadvacetičlenném zastupitelstvu zasedlo deset komunistů, devět československých socialistů, dva sociální demokraté (mezi nimi učitel Karel Kupka), dva agrárníci se živnostníky a jeden člen strany Vrbenského (socialistické sjednocení). Z toho důvodu se muselo posvícení, které připadlo na stejný den, obejít bez tanečních zábav a piva.Kronika poznamenala, že komunisty, kteří si byli jisti, že vyhrají, překvapilo vítězství koalice, a tak ji nemohli pohřbít v připravené rakvi, a neuspořádali ani obvyklý průvod obcí s rudým praporem.
● Před Vánocemi sehrály školní děti 16. prosince 1923 veselou tragédii o zdraví a nemoci pro velké i malé děti „Bacilínek“ od MUDr. Drimla. S dětmi ji nacvičila učitelka Věra Půlpánová, jež s kolegyní Antonií Černou ušila i kostýmy Bacilínka a Bacilínky. Hra byla provedena bezvadně, ale návštěva byla podprůměrná, přesto bylo ale 1048 Kč na vstupném, po odečtení režie zbylo 544 Kč.
● Karla Javorská, zastupující učitelka, se 3. března 1924 provdala za Ing. Josefa Lanče, přesto neodešla ze školy a pokračovala ve vyučování. V kbelské škole to byl první případ, kdy se aktivní literní učitelka provdala a neodešla ze školství. Ve stejném měsíci zemřel 29. března 1924 Josef Gottfried, první definitivní řídící učitel kbelské obecné školy. Školu vedl od 1. září 1893 do roku 1917. Zemřel v šedesáti letech a pohřben byl na Olšanech. Za 24 let působení ve škole vychoval téměř všechny tehdejší kbelské občany.
● Kbelské letiště postihlo od konce března do června roku 1924 několik tragédií. Pilot rotmistr Petrášek se zabil 30. března 1924 při pádu s letadlem typu Spad, když při akrobacii ztratilo letadlo rychlost a zřítilo se. Pilot Lasoň se zřítil také v letadle Spad 17. května 1924 u Kbel na rozcestí silnice do Satalic a Kyjí. Jeho stroj se převrátil, takže letec visel hlavou dolů a v této poloze narazil do ovocného stromu. Motor letadla pak spadl na zem a na stromě zůstal zbytek trupu s pilotem. Náhodou byl na blízku učitel Karel Kupka, který s přispěním dalších občanů vyprostil pilota, který utrpěl jen pohmožděniny na rukou a nohou. Žák pilotní školy Souček uhořel v padajícím letadle typu Anatra 20. května 1924. »Limusinou státních aerolinií přiletivší z Bratislavě byla 10. června 1924 zabita zdejší občanka Antonie Holečková, rozená Macháčková při chůzi po bývalé obecní silnici do Hloubětína. Byla zasažena koncem křídla do krku, a to jí přerazilo vaz,« popsal čtvrtou a rovněž smrtelnou nehodu kronikář.
● V červnu 1924 se konaly jako vždy na konci školního roku různé výlety. Učitel Karel Kupka byl se svou II. třídou v Praze. Žáci si prohlédli Hradčany, Hrad, navštívili medvědy v Jelením příkopě, jeli parníkem do Chuchle a vrátili se večer vlakem do Satalic. Děti si užívaly zejména cestu různými dopravními prostředky a litovaly, že nejely i autobusem. Třídenní výlet do Krkonoš 20. června 1924 podniklo 55 dětí ze dvou čtvrtých a páté třídy v doprovodu šesti učitelů. Děti si schráněly potřebné peníze společně ve třídách celý rok. Náklad činil 73,50 Kč na dítě. Výlet se dětem velmi líbil a už na zpáteční cestě prohlásily, že budou opět šetřit celý rok, aby mohly zase jet na výlet do hor. Školní rok skončil 28. června 1924. Do nové I. třídy, která se otevře po prázdninách, se zapsalo jen 10 dětí, což byl nejnižší počet v historii. V srpnu byla ustanovena Růžena Wagnerová od 1. září 1924 definitivní odbornou učitelkou, první v kbelské obecné škole vůbec.
