● Školní rok 1940/1941 začal 3. září 1940 a skončil 28. června 1941. Školné pro čtvrté ročníky měšťanské školy se snížilo ze 400 na 200 korun za rok. Hned 14. září 1945 se děti všech tříd měšťanky i obecné školy zúčastnily soutěže v psaní, kterou připravil Pracovní sbor pražského učitelstva. Smyslem soutěže bylo zvýšení zájmu dětí o psaní. Z každého ročníku bylo vybráno šest nejlepších prací, nejlepší z nich pak byla odměněna knihou a vybrané práce vystaveny na Stálé školské výstavě v Praze na Pohořelci.
● Vánoční prázdniny trvaly od 20. prosince 1940 do 19. ledna 1941 a opět se nevyučovalo od 24. února do 9. března pro nedostatek uhlí, a děti se učily domácími úkoly, které nosily do školy učitelům k opravám.
● Druhé výročí protektorátu a narozeniny Adolfa Hitlera obě školy připomněly 15. března a 19. dubna 1941 proslovy ředitele měšťanky a řídícího učitele obecné školy k žákům shromážděným na chodbách, což se stalo tradicí po celou dobu okupace. Učitelé vyučující zeměpis, dějepis a německý jazyk se pak zúčastnili 25. dubna 1941 v Národním muzeu v Praze výstavy Deutsche Grösse (Německá velikost).
● Na příkaz Okresního školního výboru Praha – venkov vypracovali 8. a 9. května žáci 3. A a B dva slohové úkoly, jež nesměly být předem připraveny slohově ani pravopisně, aby byla zaručena spontánnost projevu, a nesměly být opravovány ani spolužáky, ani učiteli. Už v listopadu 1940 se podrobilo 25 dětí psychotechnické zkoušce v Ústavu lidské práce v Praze. Důvodem bylo, že továrny, společenstva a grémia stále častěji žádaly před přijetím dítěte do učení posudek způsobilosti k povolání.
● Celý školní rok byl provázen velkou »učebnicovou kalamitou«. Ze stávajících byly schváleny jen dvě a po začernění závadných míst povoleny k užívání. Učitelé pořizovali ve všech předmětech návodné listy. Kromě toho byla z učitelských a žákovských knihoven vyloučena díla a spisy s »protiněmeckým« obsahem, která ideou odporovala současným státoprávním poměrům. Vyloučené knihy byly úředně zapečetěny a uloženy k dispozici úřednímu nahlédnutí.
● Při vánoční nadílce dostalo 35 žáků měšťanky oděvy, prádlo a obuv v ceně 8500 korun a všechny děti obdržely pak vánoční koledu. Sté výročí narození hudebního skladatele Antonína Dvořáka oslavily obě školy hudebním a pěveckým večerem, na němž se podíleli aktivně mnozí žáci a učitelé obou škol.
● I ve školním roce 1940/1941 byl velký pohyb učitelstva, neboť učitelé museli pobývat napřed ve školách Praha – venkov, než se služebně dostali do Prahy. Obě kbelské školy se tak staly »přestupní stanicí« pro Velkou Prahu. Po odchodech a příchodech učitelů tvořilo pedagogický sbor kromě ředitele Jaroslava Korynty třináct učitelů. Ve škole byly tři definitivní třídy, dvě definitivní a jedna zatímní pobočka, JUK a škola měla 187 žáků. Vládní usnesení zveřejněné v březnu 1941 zbavilo funkcí volené zástupce školní obce a učitelstva a zavedly se újezdní rady, jejíž členy jmenoval okresní hejtman. Kbelská měšťanka se stala od 1. července 1941 Újezdní měšťanskou školou a do jejího obvodu spadala místní obec Kbely a větší část Vinoře.
● K ochraně žáků před leteckými útoky zřídila místní školní rada svým nákladem kryt v chodbě suterénu. Kryt měl elektrické osvětlení, studniční vodu a záchod. Kromě toho byla okna do dvora opatřena okenicemi. Upraven byl také školní dvorek a betonový chodníček, kolem školy postaven dřevěný plot s podezdívkou ze struskových cihel. Školní zahrada se zmenšila na patnáct arů a zeď mezi měšťankou a obecnou školou byla zbořena. Na pozemku se pěstovala zelenina pro školní kuchyni a pro stravování chudých dětí v zimě.
● Pražské nakladatelství Orbis zaslalo škole z příkazu MŠANO sešity „Unsere Wehrmacht im Protektorat“ (Naše ozbrojené síly v protektorátu) a „Böhmen und Mähren“ (Čechy a Morava) a knihu „Bei uns in Deutschland“ (Tady v Německu).
● Výnos České zemské školní rady pro Čechy uložil protektorátnímu zaměstnanectvu s lhůtou do 31. 12. 1941 předložit řádně vyplněná „Prohlášení“ a přiložit k němu doklady o rodovém původu nebo osvědčení o židovském (nežidovském) původu. Ve školách byla zrušena občanská nauka a výchova a zavedena povinná němčina od třetího postupného ročníku obecných škol. Zavedeny byly dvojjazyčné názvy škol, tiskopisy a razítka apod. Dodržování směrnic pro revizi knihoven, učebnic, pomocných knih a pokyny pro výzdobu školy kontroloval školní inspektor. Všichni učitelé se podrobili zkouškám z němčiny. Protektorátním učitelským silám bylo zakázáno soukromě vyučovat židovské děti i dospělé.
● Školní rok 1941/1942 začal 1. září 1941 a skončil 9. července 1942. Pololetní vysvědčení dostali žáci až 10. března 1942 po prodloužených vánočních a následujících uhelných prázdninách (od 20. prosince 1941 až do 4. března 1942). V tomto školním roce se obecné školy s českým vyučovacím jazykem změnily tak, aby umožnily splnění zpravidla celé osmileté školní docházky, a měšťanky se staly čtyřtřídními výběrovými školami (nemohli do nich postoupit žáci, kteří měli známku z češtiny, němčiny nebo počtů horší než trojku), dostaly název „hlavní“ školy a připojovaly se k obecným školám už po čtvrtém postupném ročníku (místo po pátém ročníku jako dosud). Hlavní školu navštěvovalo 225 žáků, měla čtyři definitivní postupné třídy, jednu definitivní pobočku a čtvrtý ročník (JUK). Počítalo se přitom s 60 žáky na třídu a při překročení tohoto čísla mohla újezdní školní rada žádat o zřízení zatímní třídy.
● Pokračoval masivní tlak protektorátních úřadů na větší prosazení němčiny do škol. Třeba ředitelé všech hlavních škol okresu Praha – venkov museli složit písemnou i ústní zkoušku z německého jazyka. Oslavovalo se pochopitelně třetí výročí zřízení protektorátu a narozeniny Adolfa Hitlera.
● Poradenství pro volbu povolání a včleňování mladistvých do práce přešlo vládním nařízením z 6. 11. 1941 pouze do kompetence úřadů práce. Opatření mělo odstranit nedostatek pracovních sil v některých zaměstnáních, a naopak přebytek lidí v jiných oborech. V souvislosti s tím se koncem dubna 1942 ve škole objevili pracovníci Úřadu práce v Praze 2 a drželi k rodičům čtrnáctiletých a patnáctiletých dětí přednášku o oborech povolání a poskytli také rady pro volbu povolání zvlášť pro každé ze 77 dětí, kterých se to týkalo.
● Od 4. do 18. června 1942 vzpomínali učitelé ve všech třídách »hrdinné smrti zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, odsoudili společně s dětmi hanebný atentát, jehož následkům musel veliký muž podlehnouti«. Tak komentovala kronika smrt nacistického pohlavára, kterého většina lidí včetně učitelů považovala naopak za tyrana a kata českého národa. Ve třídách visely Heydrichovy obrazy, fotky z jeho pohřbu a články z novin o něm. Kronika zmiňuje i smuteční výzdobu školy a projev ministra školství Emanuela Moravce k atentátu. Učitelský sbor odsoudil atentát na Heydricha »s největším rozhořčením« na mimořádné poradě 18. června 1942.
● Celkem 345 kg vyloučených učebnic, závadných spisů ze žákovských knihoven a vyloučených obrazů a map bylo zasláno Okresnímu úřadu Praha – venkov 6. července 1942. Od 29. listopadu 1941 byla škola stále zamčená a otvírala se jen na nejnutnější čas před začátkem a po skončení vyučování. V té době dozíral jeden učitel a dva žáci 4. A (JUK), aby každá cizí osoba, která by chtěla vstoupit do školy, byla hned ohlášena. Třídní učitelé také prohlíželi každý den učebnice, sešity a tašky žákům.
● Ve školním roce 1941/1942 vzpomněla kbelská újezdní hlavní škola 100. výročí narození hudebního skladatele Antonína Dvořáka (13. září 1941), 150. výročí úmrtí hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta (5. prosince 1941) a 350. výročí narození Jana Amose Komenského (28. března 1942). Divadelní představení a žákovské besídky se v tomto roce nekonaly i kvůli stannému právu v Čechách a na Moravě.
● Pohyb učitelstva byl ještě větší než v minulém školním roce a častými změnami učitelů trpěl prospěch žactva. Většina učitelů bydlela v Praze, protože ve Kbelích pro ně nebyly byty. Protektorát deklaroval veřejný zájem na bydlení učitelů ve vesnicích, takže nabídl učitelům při jistých zárukách možnost levné zápůjčky na stavbu vlastních domků. Stavby učitelských bytů v režii obcí ale narážely na stále obecní prázdné pokladny.
● Zdravotní stav žactva se proti loňskému školnímu roku zhoršil, a kromě běžných nemocí se vyskytly i dva případy žloutenky a po jednom onemocnění spálou a rozedmou plic s astmatem. Okresní péče o mládež v Čakovicích provedla v obou kbelských školách plánovanou péči o chrup za pomoci pojízdného ambulatoria.
● Mezi výnosy MŠANO obdržela škola i „veledůležitý“ seznam židovských míšenců a zaměstnanců s manželkami nebo manžely, kteří jsou židy nebo židovskými míšenci; a výnos o odstranění sokolských upomínek (pamětních desek, bust, pomníků, obrazů).
● Školní rok 1942/1943 začal 2. září 1942 a skončil 14. července 1943. Jeho průběh byl opět provázen velkým pohybem učitelstva. Škola měla čtyři definitivní postupné třídy, zatímní pobočku při třetím ročníku a JUK. Stejně jako v minulých letech žáci intenzivně sbírali léčivé byliny, odpadové hmoty, papír a zúčastnili se i sběru pecek. Za sběr kostí dostávala škola poukazy na nákup mýdla. Všichni učitelé školy obstáli 24. září 1942 v Praze ve zkoušce z němčiny před německou komisí. Od 19. října 1942 do 24. května 1943 museli učitelé škol okresu Praha – venkov sever absolvovat kurzy němčiny, z kbelské hlavní školy se to týkalo sedmi učitelů. Učitelé dostali v prosinci 1942 jednorázovou výpomoc ve výši půlky měsíčního platu. Ve prospěch chudých žáků obou škol uspořádal Sportovní hokejový klub Kbely 18. prosince 1943 v Lidovém domě večer boxu s výtěžkem 832 Kč. Od Národní pomoci dostala škola tisíc korun na školní pomůcky pro chudé děti.
● Jako v minulém školním roce zůstávala škola uzamčena, opozdilé žáky pouštěl vyučující I. ročníku, rodiče mohli navštěvovat školu jen o hlavní přestávce. Přes poledne se zamykaly i třídy. Pololetní vysvědčení žáci dostali 30. ledna 1943. Předtím ale byli poučeni »o významu tohoto dne, kdy Říše vzpomíná svého desátého výročí, kdy byl Adolf Hitler postaven v čelo říšské vlády«.
● Vychovat z dětí a mladých lidí dobré Čechy a spolehlivé občany Velkoněmecké říše mělo Kuratorium pro výchovu mládeže, kterému od roku 1943 »svěřil státní prezident Emil Hácha výchovu mládeže«. Rodiče dětí od 10 do 18 let je museli přihlásit k povinné službě mládeže v Kuratoriu do 1. února 1943. Kuratorium mělo řadu spolupracovníků na jednotlivé druhy práce, kteří prošli výcvikem pod německými vedoucími.
● Školník hlavní školy Jan Čech byl 10. března 1943 povolán úřadem práce na práci do Říše. Službu v Říši vykonával i výpomocný učitel hlavní školy praktikant Radomil Procházka. Děti školy darovaly ve prospěch Čechů pracujících v Říši deset zábavných knih a společenskou hru „Dáma“. Obě školy opět oslavily 4. výročí protektorátu a Hitlerovy 54. narozeniny. Z rozhlasového projevu se o něm děti dověděly, že »svítí jako symbol a živoucí heslo právě mladému člověku na cestu životem«. Jiří Dolenský, žák 3. A hlavní školy, zemřel 11. května 1943 a jeho pohřbu na hřbitově ve Vinoři se zúčastnilo všechno žactvo i mnoho občanů Kbel.
● Přijímacích zkoušek do hlavní školy se zúčastnilo 21 žáků a 23 žákyň (z němčiny, češtiny a počtů písemně i ústně a z vlastivědy jen ústně) ze čtvrtých tříd obecné školy. Chlapci dosáhli lepších výsledků, a tak bylo do hlavní školy přijato 19 žáků a 11 žákyň. Školní rok začalo 195 dětí a na jeho konci byl počet 192 dětí.
● Školní rok 1943/1944 byl zahájen 3. září 1943 a skončil 13. července 1944. Škola měla čtyři definitivní postupné třídy a jednu paralelní čtvrtou třídu. Školní rok zahájilo 162 a skončilo 157 žáků. Sběr léčivých bylin, odpadových hmot, papíru, kaštanů a pecek se ještě zvýšil i proti minulému roku a nově se sbíraly i žaludy a semena javoru a jasanu, železo se už nesbíralo. Nastaly opět změny v učitelském sboru, ale proti uplynulým létům jich nebylo tolik. V průběhu školního roku proběhlo osm „Pracovních dní k prohloubení německého jazyka“ (Arbeitstagung). První se konal 26. listopadu 1943, poslední 16. června 1944. Škola zůstávala v době vyučování otevřena, nařízení o jejím uzavírání z října 1942 bylo odvoláno.
● Kuratorium pro výchovu mládeže zvalo hochy ke cvičení vždy v neděli od 10 do 12 hodin pod vedením kamaráda Leonida Zapletala, dívky vždy v sobotu od 16 do 18 hodin pod vedením kamarádky Vlasty Kottové. (Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě byla masová mimoškolní organizace na území Protektorátu Čech a Moravy.) Do akce „Umění mládeži“ se přihlásilo 121 dětí hlavní školy, zápisné bylo 5 korun a děti mohly navštívit deset speciálně pro ně vybraných kulturních představení. Pojištění proti krádeži (kabátů, čepic, bot, bačkor, zimníků…) uzavřelo 35 žáků hlavní školy u pojišťovny Koruna.
● „Splnění dodávkové povinnosti zemědělců“ bylo tématem přednášky Jaroslava Korynty, ředitele hlavní školy, která se konala 15. listopadu 1943 v obecním úřadu na výzvu Okresního úřadu Praha – venkov sever, a zúčastnilo se jí 13 zemědělců. Přednáška spisovatele Jaroslava Babuly „Základy nového evropského řádu“ se uskutečnila 24. listopadu 1943 a zúčastnili se jí všichni učitelé školního okresu Praha – venkov sever a jih. Přednáška se prý »těšila velkému zájmu. Přednášející lidově, procítěně a výstižně přesvědčoval posluchače hlavně o velikém nebezpečí, kterému by byla vystavena Evropa i celé lidstvo, kdyby se bolševismu podařilo v této válce zvítězit.«
● Od školního roku 1943/1944 se začalo užívat „ve Kbelích“ místo „ve Kbelech“. Prohlídku v pražském protituberkulózním ústavu k zamezení šíření přenosných nemocí ve školách absolvovali všichni učitelé hlavní školy od 30. listopadu do 8. prosince 1943.
● Kulturní aktivity žáků a pro žáky ve školním roce byly mnohem bohatší než v předchozích letech. Žáci navštěvovali filmová a divadelní představení, koncerty a různé kulturní programy. Třeba dělnictvo továrny Ostmarkwerke (Telegrafické dílny/PAL Kbely) pobavilo děti obou škol 11. prosince 1943 pásmem zpěvních, tanečních, hudebních a recitačních čísel, které údajně napomohlo sblížení Čechů s Němci. S hudebním a recitačním programem žáků školy byla spojena také vánoční nadílka pro „chudé a velmi potřebné“ děti, jež se konala 20. prosince 1943. Představení hry Jaroslava Vrchlického „Noc na Karlštejně“ v podání divadelního spolku Beseda Tyl Kbely se 16. dubna 1944 v sále U Suldovských zúčastnili všichni žáci hlavní školy (původní měšťanská škola, která se od školní roku 1941/1942 stala čtyřtřídní výběrovou školou a dostala název „hlavní“ škola). Týden mládeže pořádalo Kuratorium pro výchovu mládeže od 1. do 9. července 1944, zahájen byl na hradě Karlštejn hrou „Noc na Karlštejně“ a v jeho rámci byla instalována v pražském pavilonu Myslbek také výtvarná výstava „Ukaž, co umíš“ prací 70 oceněných a další stovky neoceněných dětských výtvarníků. Obou akcí se účastnily i děti z kbelské hlavní školy.
● Rozhlas vysílal 17. a 24. července 1944 v pořadu „Pozdravy českým dělníkům v Říši“ sedm lidových písní v podání Dětského pěveckého sboru kbelské hlavní školy. Sbor je nacvičil ve studiu 26. května a na zvukový pás nahrál 8. července 1944.
● Zemskou školní inspekci provedli 17. března 1944 zemští školní inspektoři Josef Schuster (německý) a Josef Hájek (český) a český okresní školní inspektor Josef Šimon. Inspekci vykonali u učitelů Zvánovce a K. Korába (podal žádost k inspektorské zkoušce) a u čtyř učitelů obecné školy. Vklady dětí školy u kbelské Kampeličky vzrostly za školní rok na 55 tisíc korun (graf měsíčních vkladů byl vyvěšen na chodbě školy). Do hlavní školy ve Kbelích se 26. dubna 1944 přestěhovala z Vinoře lidová škola hospodářská. Hlavní školu ve Vinoři převzalo velitelství kbelského letiště.
● Kronika školy zaznamenala také velké železniční neštěstí 20. prosince 1943, kdy se srazily dva osobní vlaky na trati Kbely-Satalice. Škola si jako každý rok připomněla výročí vzniku protektorátu, narozeniny Adolfa Hitlera, druhé výročí smrti Heydricha a narozeniny státního prezidenta Háchy.
● Školní rok 1944/1945, v jehož průběhu skončila II. světová válka a zanikl Protektorát Čechy a Morava, byl zahájen 5. září 1944 a skončil 12. července 1945. Rok začalo 196 a ukončilo 191 žáků. Hlavní škola měla pouze čtyři definitivní postupné třídy a v závěru školního roku se stala opět měšťanskou a měla od 12. června 1945 po převedení žáků z obecné školy šest tříd, dvě samostatné pobočky byly zřízeny pro žáky 6., 7. a 8. postupného ročníku obecné školy. Stále se sbíraly léčivé byliny, odpadové hmoty, papír, kaštany, semena a kosti, za něž dostávala škola jako v minulých letech mýdlo. Odpadových hmot se ale již nedostávalo, a tak bylo pro žáky těžké splnit měsíční povinnost 2 kg odpadových hmot.
● Na začátku školního roku 1944/1945 pronajala školní obec dvě třídy továrně Ostmarkwerke pro totálně nasazené hochy a dívky ve věku 14 až 16 let. »Chlapci a děvčata přišli na taková pracovní místa, o kterých by si nikdy dříve nepomyslili, že se stanou jejich pracovišti. Školní budovu zaměnili dočasně za tovární halu. Přiblížil se jim svět lidí práce, který jim byl dříve úplně neznámý. Přicházejí k jasnému poznání, že práce dělníkova je dnes správně hodnocena a oceněna,« uvedla k tomu kronika.
● Vedoucím školní obce byl školním úřadem jmenován řídící učitel obecné školy Karel Kupka, zástupcem učitel Vojtěch Zimmermann. Ministerstvo školství zastavilo v listopadu akci „Umění dětem“. Od října 1944 bylo učitelstvo povoláváno k pracovní povinnosti do továren. Učitel Zvánovec nastoupil 5. prosince 1944 do Vysočan. Vzhledem k totálnímu nasazení, onemocněním učitelů a vypomáhání na jiných školách vyučovali určitou dobu v kbelské hlavní škole pouze její ředitel a odborná učitelka Helena Müllerová, kteří si rozdělili předměty, a spojeny byly první s druhým a třetí se čtvrtým ročníkem. Učitel Karel Koráb koncem listopadu složil úspěšně inspektorskou zkoušku a byl prohlášen čekatelem na okresního školního inspektora.
● Žačky školy od 10 do 14 let projevily i tento rok lásku a sociální cítění k dětem a po loňské akci „Šijeme panenky“ šily letos papučky pro batolátka a starší dívky pro děti od 2 do 10 let. Vánoční nadílka s besídkou se uskutečnila 19. prosince 1944 v mateřské školce. Vánoční prázdniny trvaly oficiálně od 21. prosince 1944 do 11. ledna 1945, pak se ale vyučovalo od 13. ledna domácími úkoly a pololetí skončilo 15. února 1945.
● Letecký nálet, který na Kbely provedla angloamerická letadla deštěm tříštivých pum 25. března 1945, stál životy stovky lidí, poničeno bylo mnoho občanských domů a obě školy. O život přišla i Milena Bystřická, žákyně III. ročníku hlavní školy, a také její matka, bratr a sestra. Peněžní sbírka pro postižené náletem mezi učitelstvem a žactvem vynesla 3310 korun a z učitelského školního fondu byla doplněna na 4000 korun. Z ní pak dostaly po tisíci korunách čtyři děti – Josef Mrha, Jan Judita, Antonín Němeček a Božena Šebková, které při náletu přišly o jednoho nebo oba rodiče. Angličtí a američtí hloubkoví letci od 16. do 20. dubna 1945 denně nad Kbelami pronásledovali a sestřelovali německá letadla, aniž by poškodili obec.
● Stále pokračovalo vyučování pomocí domácích úkolů, a to i po velikonočních prázdninách (30. 3. až 3. 4. 1945) ovšem s malou účastí žáků, neboť byla většina dětí z bezpečnostních důvodů mimo Kbely. Vyučování nakonec bylo 21. dubna 1945 s okamžitou platností zastaveno ve všech školách školního okresu.
● Pražského povstání od 5. do 9. května 1945 se účastnili i kbelští vlastenci a ve Kbelích vyrostly dvě barikády – u školy a uprostřed obce v ulici pod poštou (v té době pošta stávala v domě ve Vrchlabské ulici č. p. 36).
● Po konci II. světové války a protektorátu začalo pravidelné vyučování v kbelské měšťance uvítací řečí ředitele školy 23. května 1945. Den před tím se konala řádná porada učitelského sboru se slavnostním přivítáním přikázaných učitelů do osvobozených Kbel. Ředitel prohlásil, že dnešní škola bude svým duchem opravdu školou národní, demokratickou a svobodnou. Na přechodnou dobu bylo vyučování upraveno tak, aby se ihned začalo s napravováním škod, které v době poroby postihly žactvo zejména v zeměpisu, češtině a dějepisu. Zastavila se výuka německého jazyka. Všichni žáci 6., 7. a 8. tříd, kteří museli podle nacistických předpisů zůstat na obecných školách, byli ihned převedeni do příslušných tříd měšťanské školy. Týkalo se to celkem 77 žáků. Národní výbor ve Kbelích vydal pěti odborným učitelům a řediteli školy potvrzení, že se v době okupace chovali zcela nezávadně z hlediska národního a politického, a mohli tedy pokračovat ve školní službě. Potvrzení nedostal odborný učitel Karel Koráb a nemohl vyučovat až do řádného vyšetření Okresním národním výborem.
● Děti školy se zúčastnily 1. června 1945 vojenské přehlídky v Letňanech a pozdravily prezidenta Edvarda Beneše, který více než šest let působil v zahraničí. První manifestační projev učitelů a profesorů byl uspořádán 11. června 1945 ve velkém sále pražské Lucerny. Jako hlavní řečník tam promluvil ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý. Prohlásil, že »budeme hledět dostat se do nejužšího styku se školou v SSSR a že musíme vybudovat nejen školu, ale i předškolní výchovu«. V předvečer výročí upálení mistra Jana Husa se zúčastnili žáci a učitelé lampionového průvodu v obci a přednášky o Husově světovém významu.
● Okresní péče o mládež Čakovice zorganizovala pobyt 97 žáků kbelské školy na Chrudimsku, kam odjeli 22. června 1945 coby národní hosté. Do zotavovny ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou vypravil 22. července 1945 Svaz české mládeže Kbely 25 dětí z měšťanky a 35 dětí z obecné školy.
