● Zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů vyšel 24. dubna 1953. Povinná školní docházka se zkrátila na osm let a všeobecně vzdělávací školy se staly osmiletými středními školami. Měly poskytovat všeobecné vzdělání a připravovat pro povolání nebo odborné školy či jedenáctileté střední školy, jež ve třech posledních ročnících připravovaly žactvo na studium na vysoké škole, zrušena byla dosavadní gymnázia, což byl další ze socialistických experimentů po vzoru sovětského školství.
● Od školního roku 1953/1954se tedy dosavadní národní a střední škola ve Kbelích sloučily do jedné a vznikla osmiletá střední škola. Školní rok začal slavnostně 1. září 1953 v Lidovém domě za účasti všech žáků, učitelského sboru, zástupců lidosprávy, KSČ, patronů PAL Kbely a VTÚ Kbely, rodičů dětí a příznivců školy. To se pak na začátku každého školního roku opakovalo. Ředitelem se stal dosavadní ředitel střední školy Josef Soukup, jeho zástupkyní dosavadní ředitelka národní školy Marie Všetečková. Učitelský sbor měl 24 učitelů, škola měla 20 tříd, 13 na prvním stupni a sedm na druhém stupni. Ve školním roce 1953/1954 chodilo do školy 678 dětí. Ve škole působily kroužky pěvecký, mičurinský a modelářský. Patronátní závod PAL Kbely věnoval škole televizní přístroj a televizní vysílání sledovaly děti každý čtvrtek od 18 hodin. Práce žákovského výboru se omezila na několik akcí na pomoc škole při udržování kázně, pořádku a čistoty. Pionýrská skupina trpěla stálým nedostatkem vedoucích. Funkci skupinové vedoucí zastávala učitelka Dana Jíšová. Na obědy do školní jídelny chodilo 140 žáků, oběd stál 3,20 Kčs. Mléko a rohlík na svačinu za 20 Kčs měsíčně odebíralo asi 240 žáků. Na konci školního roku školu opustilo 58 žáků. Ti odešli vykonávat povolání, 38 žáků šlo studovat do výběrových škol. V osmých třídách začaly závěrečné zkoušky 22. června 1954, týden před tím se konaly výroční zkoušky JUK.
● Během školního roku 1954/1955 došlo k několika změnám v učitelském sboru. Škola měla 21 tříd, 15 na prvním stupni a šest na druhém stupni. Učeben bylo však pouze osmnáct, proto se ve třech třídách učilo na směny. Škola zřídila čtyři zájmové kroužky – pěvecký, mičurinský, modelářský a turistický. Zlepšila se činnost PO, neboť získala dostatek vedoucích. Ve škole působilo 12 oddílů PO a sdružovaly na 180 pionýrů. V říjnu 1954 škola pořádala okresní mičurinskou výstavu školních mičurinských kroužků. Ve školní kuchyni se stala vedoucí kuchařkou Blažena Jonáková. Za jejího vedení byl zaveden pořádek v zásobování kuchyně. K 10. výročí osvobození Československa uspořádala škola 8. května 1955 v Kulturním domě povinnou besídku, při které předvedli žáci školy vedle jiných vystoupení i ukázky cvičení na I. celostátní spartakiádu. Cvičení v Praze na Strahově se 23. června 1955 zúčastnilo 96 žáků kbelské školy. Kvůli spartakiádě proběhlo slavnostní zakončení školního roku již 18. června 1955. Závěrečné zkoušky začaly 4. června 1955 v sokolovně a složili je všichni žáci. Školu opustilo 64 žáků, z nich 28 do škol třetího stupně. Z ostatních nastoupili všichni hoši do povolání.
● Ve školním roce 1955/1956 došlo v jeho průběhu k mnoha změnám v učitelském sboru, který provázela také velká nemocnost. Časté suplování se podepsalo negativně na vyučování i na kázni žáků. Ředitelem byl Josef Soukup, jeho zástupkyní Marie Všetečková. Škola měla 676 žáků ve 22 třídách, 15 na prvním a sedm na druhém stupni. Kvůli nedostatku učeben (18) se druhé až čtvrté třídy musely učit na směny. Svízelnou situaci mohla vyřešit jen přístavba školy nebo stavba nové školy. Školní družina byla v domě u „klarinek“ u rybníka (nyní přístavek u kostela sv. Alžběty Durynské), což působilo problémy kvůli velké vzdálenosti od školy a nutnosti přecházet frekventovanou hlavní silnici. Z kroužků ve škole působil jen mičurinský a turistický kroužek, který se omezil jen na několik výletů na kolech. Byl však zřízen hudební kurz, kde se učila na housle, na klavíru a zpěvu. Žákovský výbor i PO postrádaly aktivitu. PO která měla 14 oddílů a skupinovou vedoucí byla Vlasta Kynclová-Ziková. Ve školní jídelně se vařilo 240 obědů pro školu a dvě mateřské školy. Škola upustila od odběru mléka pro žáky, neboť se ztrácely láhve, zálohované 1 Kčs za kus Vysočanskou mlékárnou. Závěrečné zkoušky začaly 18. června 1956 v sokolovně, školu opustilo 74 žáků, z nich 69 z osmých tříd. K dalšímu studiu se přihlásilo 30 žáků, nejvíce na jedenáctileté střední školy. Žáci odcházející dále studovat byli ze 70 procent dělnického původu, což bylo v souladu s prosazovanou ideologií, neboť děti dělníků měli být budoucími vůdci této země a vytlačit tak minulou inteligenci považovanou za buržoazní.
● Na úvod školního roku 1956/1957 připravila PO spolu s výborem žen poprvé uvítání prvňáčků. Učitelský sbor doznal jen minimální změny a tvořilo jej 12 učitelů na prvním a devět učitelů na druhém stupni. Školu navštěvovalo 679 žáků rozdělených do 19 tříd, 12 na prvním stupni a sedm na druhém stupni. Na směny se musely učit tentokrát třetí třídy. Kvůli rozsáhlé výstavbě nových bytů se čekal za dva tři roky velký přírůstek žáků prvních tříd. Nedostatek učeben měla vyřešit nová škola, zahájení její stavby se plánovalo na rok 1959. Ve škole se zavedlo vyučování ručním pracím v 1. až 5. třídě, praktickým cvičením na zahradě v 6. třídě a dívčím ručním pracím v 6. až 8. třídě. Nevyučovalo se ale pracím v dílnách, neboť chyběla vhodná místnost ke zřízení dílny. Praktická cvičení na zahradě nahradila i mičurinský kroužek, který tudíž nebyl zřízen. Hojně navštěvovaná byla mimoškolní tělovýchova mládeže ve Spartaku PAL Kbely. Oslavu Mezinárodní dne dětí (MDD) připravili vojáci, na „Benátskou noc“ pak přišli na dva tisíce lidí ze Kbel a okolí, druhý den byla slavnost na zahradě sokolovny. Obnovena byla i patronátní smlouva školy se závodem PAL Kbely, ale spolupráce stagnovala. ŽO i PO se 360 pionýry ve 13 oddílech pracovaly formálně. Do školní stravovny, kde se vařilo pro 240 strávníků, přibyla velká lednička, kuchyňský robot a cukrářskou pec a 150litrový kotel na polévku. Školní docházku ukončilo 64 žáků. Přes potíž byla s přijímáním žáků do výběrových škol, neboť pražské odborné školy nechtěly brát studenty z venkovských škol, se podařilo umístit všechny uchazeče.
● Školní rok 1957/1958přinesl řadu změn v učitelském sboru i organizaci školy. Škola měla 13 tříd na prvním a osm na druhém stupni a navštěvovalo ji 670 žáků. Šest tříd se tak učilo na směny po týdnu. Zřízen byl jen pěvecký kroužek. Na 40 dětí se učilo hrát na housle a na klavír v hudebním kurzu. Škola uzavřela s vojenským útvarem 2078 (VÚ) patronátní smlouvu, a ten připravil oslavu MDD s bohatým programem a lampionovým průvodem. Spolupráce s druhým patronem školy, PAL Kbely, byla stále pouze formální. Kbely navštívili 21. března 1958 hosté ze SSSR. Besedy s nimi v sokolovně se zúčastnili povinně všichni žáci školy. Do školy zavítal i československý atlet Stanislav Jungwirth a vyprávěl žákům o zážitcích z olympiády v roce 1956 v australském Melbourne. Nákladní auto srazilo v únoru 1958 na silnici žáka 3. třídy Františka Baštu a na místě jej usmrtilo. Výbor SRPŠ a rodiče postavili na školním dvoře dvě dílny a sklad, což přišlo na 25 tisíc korun a na stavbě se odpracovalo 2000 hodin. Úspěch v Soutěži tvořivosti mládeže dosáhli žáci Josef Žaba z 8. třídy a Zdeněk Sládek ze 7. třídy. V sólové hře na chromatické harmoniky se probojovali až do ústředního kola v Bratislavě. Skupinovou vedoucí PO byla učitelka Vlasta Ziková. Školu opustilo 98 žáků, z nichž 83 se podrobili závěrečné zkoušce z učiva osmé třídy a ostatní vyšli z nižších tříd. K dalšímu studiu se přihlásilo 34 žáků, šest žáků se rozhodlo pro zdravotnictví a dva pro zemědělství, zbývající vycházející žáci nastoupili učební poměry v podnicích PAL, Avia a Letňanské strojírny.
● Školní rok1958/1959 začal učitelský sbor beze změn. Škola měla opět 21 tříd, 13 na prvním a osm na druhém stupni, ale stále jen 18 učeben. Ve směnách se musely střídat 2., 3. a 4. třídy. Ruční práce se učily v páté třídě, v osmé třídě práce na pozemku v prvním pololetí a práce v dílnách ve druhém pololetí. Hudební kurzy navštěvovalo 84 dětí, škola zavedla kroužky modelářský, včelařský, turistický a požární ochrany. Novou skupinovou vedoucí PO se stala Blanka Šulcová, absolventka jedenáctiletky. Kulturní a estetické výchově žáků měla sloužit řada akcí. Třeba verše Jiřího Wolkera v podání herců pražského divadla, co neslo jeho jméno, přehrávky českých písní Divadla hudby s výkladem, beseda se spisovatelem Ivanem Olbrachtem o jeho otci spisovateli Antalu Staškovi, básně Jana Nerudy recitované herci Divadla Jiřího Wolkera a koncert z díla Bedřicha Smetany. I díla umělců byla nahlížena ideologicky a z hlediska naplňování myšlenek socialismu. Autoři, kteří psali o útrapách dělnictva a boji dělnické třídy, a to bez ohledu na uměleckou úroveň, měli zelenou, a naopak například český světově uznávaný skladatel Antonín Dvořák byl v nemilosti pro svůj pobyt v USA. Skončila partnerská spolupráce s VÚ 2078, neboť se odstěhoval ze Kbel. Velmi se zlepšila spolupráce s PAL Kbely po nástupu ředitele Josefa Češky. PAL Kbely věnoval pionýrům školy knihy a třiceti dětem let letadlem nad Prahou. Školu opustilo 73 dětí z osmé třídy, 32 z nich odešlo do škol třetího stupně, 13 pokračovalo v deváté třídě, další šli do učebních poměrů v podnicích PAL, Vzlet, Závody Jiřího Dimitrova, v komunálních podnicích, do zdravotnictví odešli čtyři a do zemědělství tři absolventi kbelské osmiletky.
● Významným dnem pro Kbely i školu a její budoucnost se stal 5. duben 1959, kdy byl slavnostně položen základní kámen nové školy. Den před tím byla v sokolovně na počest kladení základního kamene školy uspořádána akademie a v den kladení vyšel od školy průvod na staveniště nové budovy. Kladení se zúčastnili ministr stavebnictví Oldřich Beran, náměstek ministra školství a kultury Dr. Příhoda, předseda KNV, zástupci OV KSČ, ONV a podniku Konstruktiva, který se zavázal, že školu dokončí o půl roku před plánem, tedy k 1. září 1960, aby se v ní mohlo od začátku nového školního roku již učit.
● Na začátku školního roku 1959/1960 uvedli pionýři do tříd 140 prvňáčků. Učitelský sbor byl prakticky ve stejném složení. Třídními učitelkami a učiteli byli: v prvních třídách – Marie Horká, Marie Vališová, Marie Šindelářová a Milada Zimmermannová, ve druhých třídách – Anna Potměšilová, Marie Němečková a Růžena Martinková, ve třetích třídách – Dana Krausová, Míla Mudrochová, Ivana Lafková, ve čtvrtých třídách – Jiřina Jeřábková a Slávka Riedlová, v pátých třídách – Ludmila Bufková a Hedvika Medová; na druhém stupni v šestých třídách – Jarmila Golerichová, Karel Granát a Jarmila Růžková, v sedmých třídách – Zdeňka Živná, Antonín Pluhař, Stanislav Zahrádka, v osmých třídách – Věra Šedivá, Jan Habásek a František Vanický. Na prvním stupni bylo 14 tříd, na druhém devět. Milada Zimmermannová odešla do důchodu, Vlasta Ziková se vrátila z mateřské dovolené a přišla i absolventka pedagogiky Dana Zimová. Ve škole působilo 26 učitelů a dvě vychovatelky v družině mládeže. Ředitelem školy byl Josef Soukup.
Děti navštěvovaly kroužky – pěvecký a recitační, modelářský, taneční, turistický, požární ochrany a nově založený radioamatérský. Včelařský kroužek obsadil v soutěži Středočeského kraje druhé místo, za což dostal osazený úl. Do hudebních kurzů Osvětové besedy (OB) chodilo přes 80 dětí. V jazykovém kurzu OB se žáci učili němčině. Dobrovolnou tělesnou výchovu ve Spartaku Kbely (bývalý AFK) navštěvovalo 450 žáků. Nácvik na II. celostátní spartakiádu vedli učitel Karel Granát chlapce a učitelka Marie Šindelářová dívky. Žáci mu věnovali všechen volný čas. Dvě stě žáků školy cvičilo na oblastní spartakiádě v Čakovicích, kde vystoupilo deset tisíc cvičenců. Tito žáci cvičili i v hlavních dnech II. CS v Praze na Strahově.
● Komunisté, kteří zakázali organizaci Sokol, zcela vytěsnili skutečnost, že spartakiádu okopírovali právě od Sokolů. V Tělocvičné jednotě Sokol, která vznikla ještě za Rakouska-Uherska, se sdružovali lidé všech věkových skupin, od dětí po seniory, a věnovali se kultuře, sportu, turistice a zaměřovali se zejména na české vlastenectví, přičemž všeobecné všesokolské slety, které prezentovaly fyzickou zdatnosti cvičenců, byly logickým slavnostním vyvrcholením dlouhodobé činnosti Sokola. Naproti tomu při spartakiádách byl kladen důraz na masovost a politické zaměření akce – pod hesly vzhůru k masám, my socialismus ubráníme. Politická hesla – Se Sovětským svazem na věčné časy, Ať žije KSČ, Závěry sjezdu KSČ splníme a podobná – byla k vidění všude, na budovách, podnicích, rovněž na nástěnkách ve školách. Straníci tyto aktivity přísně sledovali a vykazovali „výše“.
● Školní rok byl kvůli II. Celostátní spartakiádě (CS) ukončen již 18. června 1960. Do škol a zaměstnání odešlo z osmých tříd 93 žáků. Do 9. tříd se z nich přihlásilo 48 žáků, do 9. tříd výběrových 12 žáků, do zemědělství šli dva žáci, osm žáků do odborných škol, do hutnictví tři žáci a do stavebnictví dva žáci. Ostatní šli do učebních poměrů v podnicích PAL Kbely, Vzlet 02, Závody J. Dimitrova Letňany a do komunálních podniků v obci.
● Od školního roku 1960/1961 dostávali žáci školní pomůcky a učebnice z rozhodnutí ÚV KSČ zdarma. Učitelský sbor měl 32 členů. Na první stupeň přišly učitelky Eva Srbová, Marta Roubalová, Josefa Granátová, Jarmila Beránková, Marie Petrlíková, na druhý stupeň Josef Kocourek, Marie Zachardová, Jarmila Bukáčková a Věra Šedivá, na práci v dílnách Jaroslav Lukášek. Škola měla 26 tříd, 16 na prvním, 10 na druhém stupni a dvě oddělení družiny. Ve škole bylo však jen 22 učeben, proto se ve druhých až čtvrtých třídách vyučovalo na směny. Ve škole působily stejné kroužky jako minulý školní rok. Hudební kurzy OB navštěvovalo 86 dětí, kurzy němčiny 30 dětí. Šest set žáků navštěvovalo mimoškolní tělesnou výchovu ve Spartaku Kbely.
Finišovala stavba nové školy. Měla být z rozhodnutí ministerstva školství a kultury experimentální, takže se musel navíc vypracovat nový projekt dílen pro polytechnickou výchovu. Experiment spočíval ve výzkumu nábytku, pomůcek, barev a světel ve škole. To zvýšilo náklad na vybavení o dva miliony korun.
Spolupráce s patronem PAL Kbely se příliš nerozvíjela, naopak dobrá součinnost byla s novým patronem BSP Automobilových závodů K. Gottwalda Vysočany. Školní vývařovnu vedla Blažena Jonáková, vařilo se asi tři sta obědů denně, neboť 1. března 1961 přestala odbírat obědy mateřská škola (Letců). Skupinovou vedoucí PO byla Dana Zimová, v 16 pionýrských oddílech bylo 625 pionýrů, žáci I. a II. tříd byli členy Jisker, které vedli starší žáci. Všechny oddíly se také zúčastnily „Expedice za rudým praporem“ a jejich členové si dopisovali s žáky řady škol v okrese, dopisy odeslali také do SSSR, NDR a Polska. Školu opustilo 48 žáků z devátých tříd a tři z nižších ročníků. Do vyšších škol odešlo 26 žáků, dva do zemědělství a ostatní zamířili do průmyslových závodů okresu Praha-východ.
● V době od září 1953 do června 1961 oslavovala škola povinně bolševickou revoluci v Rusku (7. 11. 1917), kterou začínal Měsíc československo-sovětského přátelství, dále výročí komunistického puče čili „Vítězný únor“ (25. 2. 1948); Mezinárodní den žen (8. 3.), 1. máj a výročí osvobození (9. 5. 1945). Zpočátku ještě i narozeniny J. V. Stalina, než bylo panování tohoto krvavého diktátora v SSSR označeno za kult osobnosti. K výročí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), která tak byla nazvána poprvé v roce 1958, a během měsíce přátelství účinkovaly zejména taneční a pěvecký kroužek na různých akcích s kulturními pásmy, což patřilo k normě politické angažovanosti školy, aby byla splněna úlitba vládnoucí straně. Kulturní vystoupení dětí pořádala škola i k dalším oslavovaným výročím. Lampionový průvod k VŘSR se konal poprvé ve školním roce 1955/1956. Prvomájové průvody absolvovali žáci školy většinou v Praze, případně v Čakovicích. Plejádu akcí a besídek absolvovali žáci školy zejména ve školním roce 1957/1958, kdy se slavila dvě jubilea, a sice 40. výročí VŘSR a 10. výročí únorových událostí. Toto období bylo velmi tvrdým režimem vedených komunisty ve všech oblastech života nevyjímaje školství, které má být apolitické.
● SRPŠ pomáhalo škole hlavně materiálně a brigádami při údržbě a opravách zařízení, ale spolupracovalo se školou i při řešení pedagogických a výchovných úkolů. Každoročně pořádalo také přednášky pro rodiče, přispívalo dětem na výlety a kulturní akce. Ve školním roce 1957/1958 členové výboru SRPŠ docházeli do rodin žáků, zvali si na pohovory žáky a jejich rodiče, pokud šlo o špatný prospěch nebo problémy v chování. Uzurpovali si tak právo náležející pedagogům. Ve školních rocích 1953/1954 až 1960/1961 se ve vedení SRPŠ vystřídalo šest předsedů.
● Žáci školy každoročně sbírali odpadové hmoty a v této činnosti i soutěžili mezi třídami i školami v okrese. Účastnili se chmelových brigád. Učitelé a správní zaměstnanci školy si ve školním roce 1957/1958 vzali do opatrování hektar cukrovky. Ve školním roce 1958/1959 byl uspořádán jednorázový sběr železa pro stavbu nové školy. Žáci za 14 dní nasbírali 19 200 kg starého železa. Tyto akce byly oblíbeným propagandistickým nástrojem, neboť se výsledky vykazovaly na různých schůzích a byly předmětem chlubení, ačkoli řada výsledků byla zmanipulována. Jako úspěchy se například vykazoval sběr surovin, které pocházely z úklidu ve podnicích, nebo z vyřazování nepotřebného materiálu a podobně.
● V období osmileté střední školy děti každý školní rok navštěvovaly divadelní představení na pražských scénách, vyšší ročníky Národní divadlo, malé děti divadlo pro mládež. K častým scénám, kam chodili žáci na představení, bylo Divadlo Jiřího Wolkera v Praze. V programu školních kulturních akcí byly i koncerty pro mládež, například v pražské Smetanově síni.
● Součástí každého školního roku byly i výlety, vícedenní pro žáky druhého stupně, jednodenní pro žáky prvního stupně. Cílem výletů byly často hory. Prázdninové rekreace školních dětí organizovalo SRPŠ nebo patronátní podniky, později přešly téměř výhradně do režie Revolučního odborového hnutí (ROH) podniků, kde pracovali jejich rodiče a škola se tedy na nich nepodílela.
● Od 1. července 1960 vstoupila v platnost nová územní organizace Československé republiky, po které spadaly Kbely do okresu Praha-východ. Ten byl utvořen ze tří bývalých okresů Praha sever, Říčany, Brandýs nad Labem a několika obcí okresů Jílové a Český Brod. Nový okres Praha-východ měl 170 tisíc obyvatel a nacházelo se v něm 33 osmiletých středních škol, pět jedenáctiletých středních škol a mnoho škol národních a mateřských. Roku 1960 skončila i výstavba nových bytů ve Kbelích, postavilo se jich 750 a počet obyvatel obce vzrostl díky nim zhruba o čtyři tisíce.
