První divadelní jeviště bylo ve Kbelích zřízeno v hostinci Na Růžku asi v roce 1929. Později se začalo divadlo hrát také v Lidovém domě. Další možnost pro milovníky divadla vznikla v roce 1934, kdy začala fungovat další divadelní scéna v sále hospody U Suldovských.
K prvním divadelním představením ve Kbelích patřily hry „Jánošík“ od Václava Hrobčického z Hrobčic, nebo „Jízdní hlídka“ Františka Langra. Hrála se také opereta, která byla ve třicátých letech 20. století velmi oblíbená (Země úsměvů, Polská krev, Růže ze Sibiře a další).
Až do roku 1939 byli kbelští ochotníci soustředěni pod „hlavičkou“ Československé strany národně socialistické. Příchodem německých okupantů však vznikla hrozba, že coby stranický spolek budou muset divadelníci ve Kbelích skončit a že jim bude také zabaven majetek. Tehdy se rozhodl kbelské ochotnické divadlo zachránit přední člen spolku František Veit, který začal neprodleně jednat s úředními orgány. Přepracoval stanovy divadelního spolku, navštívil Ústředí ochotnických herců a dokázal, že na zemském úřadě byl zapsán nově vzniklý divadelní spolek pod názvem Josef Kajetán Tyl.
Tak mohlo ochotnické divadlo v obci pokračovat i za protektorátu. Členové spolku se snažili hrát české hry, které lidi povzbuzovaly. Mnohdy hráli i přes odpor úředních orgánů. Například hra „Noc na Karlštejně“ od Jaroslava Vrchlického vypadala po zásahu cenzury tristně, protože některé její pasáže byly zkráceny, jiné úplně vypuštěny. Přesto se však hrála, a to tak, jak ji autor napsal. Její premiéra proběhla roku 1944 a na několik let byla premiérou poslední. Snad proto, že přišel tragický letecký nálet, pak osvobození a starosti, které s sebou nesly opravy v rozbité obci. Za své vzal také majetek ochotnického spolku. Kulisy byly zničené, kostýmy poztrácené nebo roztrhané.
Po roce 1946 se začala divadelní tradice oživovat. Rodina zapáleného ochotníka Františka Veita kolem sebe soustředila skupinku nadšenců a opět se mohlo nacvičovat a bavit diváky. V tehdejší ochotnické skupině působili kromě členů rodiny Veitovy také Jiří Horník, Karel Rozum, Karel Hamták, manželé Menclovi, Václav Svoboda… Stálými členy byli i představitelé hudebních aktivit, dirigent hudebního kroužku Josef Venta a vedoucí spolku Dalibor Jaroslav Vojáček.
Z poválečného repertoáru se názvy her nedochovaly, známá je jen inscenace, v níž si zahrál naposledy na prknech jeviště nejaktivnější kbelský ochotník František Veit. Byla to hra „Honba za sádlem“ a premiéru měla v roce 1947. Poté již František Veit kvůli věku nehrál, ale nějakou dobu pro kbelskou kulturu ještě pracoval, ať už jako funkcionář kulturní komise při místním národním výboru nebo jen pomáhal svým následovníkům.
O tom, jak důležitou postavou František Veit pro Kbely byl, svědčí fakt, že bez jeho účasti se „ochotničilo“ s menším nasazením, hrálo se méně her a členové divadelního spolku odcházeli. Ochotnické divadlo se rozpadlo a dlouhou dobu na něj nikdo ve Kbelích nenavázal.
