Pro Kbely, přesněji pro kbelskou katolickou obec, je významnou osobností PhDr. Jan Evangelista Urban, katolický kněz z řádu františkánů a jeden z předních českých teologů a filozofů 20. století.
Josef Urban, jak zní jeho občanské jméno, se narodil 20. února 1901 v Praze v chudé rodině. Otec pracoval jako železničář a matka byl příležitostná pradlena. Přesto nechali svého syna vystudovat gymnázium. Už v sedmnácti letech vstoupil do řádu františkánů a přijal řádové jméno Jan Evangelista. Studoval na františkánském institutu v italském Bolzanu, a potom ještě filozofické a teologické vědy na pražské univerzitě. Kněžské svěcení absolvoval v roce 1924 a o tři roky později založil řeholní institut sester Apoštolátu III. řádu svatého Františka. Sestrám se mezi lidmi říkalo „urbanky“. Hlavním posláním tohoto řádu byl laický apoštolát, katecheze a také sociální a charitativní služby.
V roce 1930 obhájil Jan Evangelista Urban doktorát na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Roku 1933 pracoval jako píšící redaktor a později šéfredaktor časopisu Serafínský prapor. V roce 1937 bylo právě z popudu Jana Evangelisty Urbana založena Studium catholicum, což byl ústav pro teologické vzdělávání laiků a měl představovat jakýsi první krok k založení teologické univerzity. Jan Evangelista Urban byl ustaven prvním rektorem. Mimo učení víry se Jan Urban soustředil i na pastorační a sociální práci. Vykonával ji především na pražských předměstích. Tak se stalo, že se do jeho zájmu dostala i obec Kbely. Také z jeho popudu byla v obci zřízena kaple svaté Alžběty Durynské a dovedl do Kbel i sestry „urbanky“, které zde dlouho působily v sociální oblasti.
V letech 1938–1941 byl provinciálem františkánského řádu a po skončení druhé světové války padalo jeho jméno také v souvislosti s kandidaturou na úřad pražského arcibiskupa.
Přišla ale léta padesátá, která byla pro církev v tehdejším Československu dobou zničující. Jan Evangelista Urban byl zatčen v březnu 1950 a v únoru byl odsouzen ke čtrnácti letům vězení v monstrprocesu s církevními představiteli. Žalář si odpykal na Mírově a zčásti ve Valdicích. V té době onemocněl těžkou plicní chorobou, kterou mu však podmínky ve věznicích nedovolily léčit a jejímiž důsledky potom trpěl až do konce svého života.
Z vězení byl propuštěn v roce 1963, ale k církevnímu konání se mohl vrátit až v roce 1968, a to na pouhých šest let. V roce 1974 mu byl opět souhlas k duchovní službě státem odňat.
Jan Evangelista Urban se sice dočkal pádu komunismu v naší zemi, ale v té době byl již stár a vážně nemocný. Zemřel 7. ledna 1991 a pochován je v Nespekách. Byla zkoumána i možnost jeho svatořečení.
