Na pomníku padlým ve 2. světové válce, se nachází kromě jiných zvěčnělých i jméno František Strašil, narozen 23. července 1906. Narodil se sice ve Vídni, domovskou obcí příslušel do Police, ale velkou část svého života prožil jako občan Kbel.
V době před druhou světovou válkou pracoval František Strašil jako letecký mechanik na kbelském letišti. Když se civilní sekce leteckého provozu přestěhovala ze Kbel na nové letiště v Ruzyni, přešel i on na nové pracoviště.
V roce 1939, po obsazení Československé republiky německými vojsky, se zapojil do ilegální odbojové skupiny s názvem „Za svobodu I.“, jejíž činnost byla řízena z Londýna. Tato skupina byla prozrazena, většina jejích členů pozatýkána gestapem, a ve vězení se tak ocitl i František Strašil. Prošel krutým soukolím gestapáckých výslechů přes Petschkův palác, pankráckou věznici, Terezín, až nakonec skončil v Berlíně, kde byl odsouzen k trestu smrti.
Tento trest však již nemohl být vykonán, protože kruté mučení při výsleších podlomilo Strašilovo zdraví natolik, že v berlínské vězeňské nemocnici zemřel dne 13. února 1943 v 19.45 hodin, podle úmrtního oznámení na souchotiny a celkovou sešlost.
Po skončení druhé světové války, přesněji 16. února roku 1946, byl František Strašil prezidentem Československé republiky vyznamenán in memoriam Válečným křížem 1. stupně za zásluhy v boji za osvobození republiky z nepřátelského obsazení.
V roce 1976, tedy sedmdesát let od narození, byl František Strašil vybrán spolu s dalšími třemi účastníky odboje (Kraml, Vitík, Slovačík) jako možný kandidát, podle něhož by mohla být pojmenována některá z kbelských ulic.
Nikdy se tak ale nestalo. Akce slavnostního pojmenování ulic byla totiž uspořádána v předvečer 55. výročí založení Komunistické strany Československa, takže byly vybrané osobnosti důkladně prověřovány. Přitom bylo zjištěno, že František Strašil nebyl nikdy členem komunistické strany a odbojová skupina, k níž náležel, byla řízena ze Západu. To byly dostačující důvody, aby nebyl František Strašil uznán za vhodného. Strašilova ulice ve Kbelích tedy chybí.
Kbelské oběti nacistů
Vedle Františka Strašila, o němž pojednává samostatná stať, byli umučení v nacistických koncentračních táborech i další kbelští občané. Patřili k nim Rudolf Kraml a Jaroslav Vitík v koncentračním táboře Mauthausen. Josef Slovačík byl vězněn v táboře Terezín a zemřel na následky mučení 6. června 1945. Po těchto třech obětech jsou nyní pojmenovány kbelské ulice.
V koncentračním táboře v Terezíně zahynul rovněž Karel Černý. Učitel Bedřich Kubice se svou manželkou Marií byli v roce 1942 popraveni v koncentračním táboře v Mauthausenu. V tomto koncentračním táboře zahynul i Jiří Šimon, v koncentračním táboře Rosendorf Tomáš Novák. V koncentračním táboře byl umučen rovněž F. Fürst. V koncentračním táboře Osvětim zahynula i Marie Albrechtová, jako jediná židovka ze Kbel.
V zahraničních armádách za II. světové války padli Karel Klimt, František Novák a Ladislav Uher.
