■ Ve Kbelích se narodil známý košický malíř z přelomu 18. a 19. století Erasmus Schrött. Je autorem prvního známého vyobrazení Vysokých Tater. V jeho albu grafických listů z východní části Slovenska, které vydal v roce 1799, jsou zobrazeny také dva tatranské vodopády, a to Studenovodský vodopád a vodopád ve Velické dolině. Tomuto autorovi se připisuje také nástropní malba v budově košické radnice.
■ Ve kbelské knihovně je uchovávána kniha z poloviny 19. století. V knihovním fondu lze nalézt vzácný tisk, který je datován do roku 1851.
■ V knize spisovatele Václava Kubce „Každého desátého zastřelit“ vystupují také dva z obyvatelů Kbel. V knize je vylíčen osud dvou českých námořníků v době první světové války, především za povstání v boce Kotorské. Jedním je Matěj Taufer ze Kbel zvaný Mates a druhým kbelský občan Josef Vágner alias Pepík.
■ V knize profesora Jana Anděla Republika československá se píše i o Kbelích. Uváděny jsou v oddíle Čechy, a to takto: „Na Liberecké silnici jest veliká osada Kbely s četnými cihelnami, pivovarem a továrnou na krycí lepenku, výrobky dehtové a asfaltové. Ve Kbelích jest veliké státní, vojenské letiště, spolu pražské mezinárodní přístaviště aeroplánů. Mohutné košaté stromy vroubí odtud erární silnici z jedné k Vysočanům, ze druhé strany k Vinoři…“
■ Kbely dostaly dokonce i do písničky? Legenda country hudby Wabbi Daněk si se jménem městské části pohrál a vyšlo mu toto: Já mám holku ze Kbelů, / poslala mne do kelu. / Kdyby Kbely byly Kbele…, / Trvalo by jí to déle!
■ Kbely dostaly své místo také na filmovém plátně? Režisér Jan Sviták na zdejším letišti natočil v roce 1934 úspěšný film o mladém letci a jeho matce, která synovo létání prožívá se strachem. Film se jmenoval „Dokud máš maminku“. Hlavní osoby děje, matku a syna Jarošovy, ve filmu představovali Antonie Nedošínská a Otomar Korbelář.
Jedním z prvních poválečných filmů nesl název „Nadlidé“ a natočený byl v roce 1946 v režii Václava Wassermanna. V příběhu o prozrazené odbojové skupině pracující v malém městě si zahráli Jaroslav Vojta, Marie Nademlejnská, František Kreuzmann a další. Točilo se nejen na kbelském letišti, ale i v ulicích obce.
■ Ve Kbelích se od 2. března 2012 pořádají „Letopisecká setkání“, která se postupem času stala nejen oblíbená mezi kbelskými usedlíky a pamětníky, ale jsou i cenným zdrojem všestranných informací o minulosti Kbel, jejich místopisu i zajímavých obyvatelích. Prvním Letopisecké setkání se uskutečnilo z iniciativy knihovnice Ivety Novotné a konalo se v knihovně. Obrovský zájem o vyprávění vzpomínek, který pamětníci projevili, způsobil, že se v setkáních pokračovalo. Brzy se ukázalo, že jsou velmi důležitá už jen proto, že se ztratila původní kronika a v zápisech, které se dochovaly bylo jen málo zmínek o životě ve Kbelích. Organizace Letopiseckých setkání se ujala kronikářka Ivana Engelová a pracovnice ÚMČ Praha 19 Ing. Ivana Zámyslická. Nyní jsou už tato setkání tematická a jejich snahou je cíleně zaplňovat bílá místa v dějinách i na mapě Kbel.
