■ Alžběta Durynská, které je zasvěcen kbelský kostel, byla patronkou charitativních sdružení, sirotků, vdov, nevinně pronásledovaných, nemocných, krajkářek a pekařů, bývá nazývána též „světicí spravedlnosti“. Narodila se roku 1207 pravděpodobně v Uhrách (možná v Bratislavě) jako dcera krále Ondřeje II. Už v útlém dětství byla zaslíbena synovi durynského lankraběte Ludvíka IV., a proto byla dána k výchově ke dvoru v Durynsku.
Když bylo Alžbětě pouhých 14 let, konala se svatba. Přestože šlo o předem dohodnutý sňatek, manželství se nakonec ukázalo jako velice šťastné a během několika let Alžběta darovala život třem dětem. Ludvík IV. zemřel na mor v roce 1227, na počátku jedné z křížových výprav. Hned po manželově smrti durynští příbuzní Alžbětě odebrali děti a vypudili ji ze dvora. Ve svých dvaceti letech Alžběta založila v Marburku v Hesensku nemocnici pro nejchudší a o rok později vstoupila jako terciářka do františkánského řádu. Zbytek života zasvětila práci v nemocnici a pomoci potřebným. Svatořečena byla několik let po své smrti, v roce 1235.
Není bez zajímavosti, že sv. Alžběta byla sestřenicí Anežky Přemyslovny. V roce 1377 byl po sv. Alžbětě nazván samostatný ošetřovatelský řád, který v polovině 16. století čítal v celé Evropě už přes tři tisíce osm set řeholnic.
■ V roce 1937 byl vyznamenán čestným občanstvím obce Kbely Dr. Ing. Karel Novák. Titul mu byl udělen u příležitosti jeho 70. narozenin. Karel Novák se narodil 31. srpna 1867 v Nových Benátkách v rodině tamního starosty. Vystudoval ČVUT v Praze obor elektrotechnika, od roku 1907 vyučoval na vysoké škole, byl děkanem a později rektorem ČVUT Praha. Publikoval řadu odborných prací v Československu i v zahraničí. Karel Novák žil ve Kbelích a pracoval zde ve finanční komisi.
■ První telefonní budka ve Kbelích byla postavena na obecním pozemku nedaleko knihkupectví pana Albrechta. Provoz byl zahájen 28. října 1948. Náklady na instalaci budky činily 17 tisíc korun a byly zaplaceny z obecního rozpočtu.
■ V roce 1900 osvětlovalo obec jen šest petrolejových lamp, které byly umístěny u domů starosty a radních. Václav Podaný navrhl obci, že vyzkouší lampu karbidovou a umístil ji na týden na sloup u rybníka. Po týdnu se sešla komise, která měla o užívání lampy rozhodnout. Při předvádění před komisí se zhotovitel lampy nevěnoval dostatečné manipulaci s ohněm, celá lampa vybuchla a rozbila se. Tak skončily Podaného snahy o lepší osvětlení obce až do roku 1923, kdy byl zaveden elektrický proud.
■ Ve Kbelích byl 22. října 1998 u příležitosti oslav 80. výročí vzniku Československé republiky vysazen „Strom republiky“. Strom, roste na zahradě při Základní škole Albrechtická.
■ V roce 1918 byla uspořádána sbírka pod názvem „Národní dar“. Měla být základním kapitálem pro osamostatnění Československa. Částky byly určeny tak, že obec odváděla za každého občana 1 korunu a za jednu míru obdělávaných polností 10 korun. Ve Kbelích se podíleli všichni občané, a tak byla vybrána částka 3500 korun a odevzdána okresnímu úřadu. Později byla sbírka rakousko-uherskými úředníky zakázána. Vybrané peníze patrně obdržel dobročinný spolek České srdce.
■ První stálá četnická stanice v obci byla zřízena 14. dubna 1934 v domě čp. 388. Krátce před tím fungovala četnická stanice Kbely letiště, ale ta byla právě v tomto roce přemístěna do Ruzyně. Prvním četnickým velitelem se stal Emanuel Dittrich. V době otevření spravovala tato četnické stanice obvod o velikosti 12 926 kilometrů čtverečných, kde stálo 784 domů a žilo 9387 obyvatel. Bylo tomu tak proto, že do jejího obvodu spadala také obec Letňany.
■ V historii městské části Praha – Petrovice se objevuje jméno Jan Kbelský. Zda má nějakou souvislost s obcí Kbely, nelze zjistit, ale dochovala se o něm zajímavá pověst, kterou uvádíme ve zkratce. „Byl to pán značně marnotratný, který v krátké době prohýřil veškerý svůj i manželčin majetek. Když ho začali trápit věřitelé, upsal svou duši čertu a celý jeden rok ještě vesele utrácel. Pak si ho čert odnesl. Při tom ale ďábel pobořil celou petrovickou tvrz a v sutinách zahynula Janova manželka. Ta teď prý při měsíčním úplňku bloudí Petrovicemi a čeká na vysvobození. Stane se tak tehdy, až se v Petrovicích objeví člověk, který bude ještě více rozhazovat peníze, než činil její manžel.“
■ Ve Kbelích kdysi těžilo také uhlí. V archivních zápisech lze najít zprávy o takových pokusech na svazích letňanské a kbelské plošiny. Uhelné žíly zde ale byly chudé, mocnost sloje nad 20 cm už byla opravdovou vzácností a dolovat se mohlo jen po odkopání hlušiny za pomoci vodorovné štoly. Uhlí nebylo kvalitní, obsahovalo hodně příměsí jílu a pyritu, přesto bylo kolem roku 1820 vydáno deset povolení k těžbě v lokalitě Klíčov.
■ Jan Ctibor Kbelský, jeden z pobělohorských exulantů, patrně pocházel ze Kbel. Jednalo se o knihtiskaře. Ví se o něm, že po krátkém působení v Drážďanech vedl velkou tiskařskou dílnu v Perně. Zde působil až do své smrti v roce 1635 a jeho dědicové ještě o čtyři roky déle.
■ V průběhu roku 2002 prováděli specialisté z ženijního praporu Bechyně asanace bývalých vojenských prostorů opuštěných armádou, mezi které byly zařazeny také Kbely.
■ Jeden z obyvatelů Kbel se objevuje i v zápisech dvorského soudu z 15. století z dob vlády krále Jiřího z Poděbrad. Svědkem při projednávání sporu o dědictví po pánech z Chlumu byl měšťan Jindřich Kbelský z Prahy, stár sedmdesát nebo více let, jenž přísahav zvednutím dvou prstů, řekl (protokoly dvorského soudu se ještě vedly v latině, ale výpovědi svědků byly v češtině a v pohusitské době byly již také česky zapisovány): „Toto mi svědomo, že pan Jan … měl bratra Jindřicha, a přímě jsú měli Lacenbok. A ty já jsem dobře znal, nebť jest pan Jan týž Lacenbok často u mne stával. A byl jest také u pana Viktorina, „u královy Mti [Milosti] otce.“
■ Ve Kbelích kdysi bývala pumpa, které se říkalo „líná“. Stávala proti dnešní prodejně nábytku ve Vrchlabské ulici a svoje přízvisko dostala podle toho, že na ní sedávali nezaměstnaní, kteří v hovorech utráceli nevyplněný čas.
■ Vztah ke Kbelům má také Hainova vila stojící v ulici Na Vysočanských vinicích. Významný architekt české moderny Ladislav Žák ji navrhl ve 30. letech 20. století pro zakladatele továrny Avia a leteckého konstruktéra Ing. Miroslava Haina. Vila na první pohled upoutá kapitánským můstkem tyčícím se z horní terasy. Ing. Hain si nechal můstek postavit proto, aby mohl i z domova sledovat, jak ze kbelského letiště startují letadla.
■ Vyhláška protektorátních úřadů o sběru mosazných předmětů ve veřejných budovách byla vydána 19. února 1943. Tento sběr byl ukončen dnem 30. března téhož roku a kbelská škola odevzdala 19 kilogramů mosazi.
■ Prvním církevním představitelem pro farnost Praha – Vinoř, kam v té době patřily i Kbely, se po skončení 2. světové války stal páter František Stanislav Mikulík z řádu saleziánů. Do církevní služby tam nastoupil v červenci roku 1945. V padesátých letech byl internován a ztratil souhlas k církevní službě. Ten mu byl vrácen až v roce 1967. Páter F. S. Mikulík zemřel 1. února 2002 v klášteře sester boromejek v Albrechticích.
