V roce 1900 činila rozloha Kbel 519 hektarů. Z toho bylo 478 ha polností, 19 ha zahrad a jen pětinu z rozlohy tvořily pastviny. Plochy lesů a luk nejsou známy. Valná část polí byla osázena cukrovou řepou, výhodným hospodářským artiklem, neboť v okolí obce se nacházely tři velké cukrovary, a to ve Vysočanech, v Čakovicích a ve Vinoři. Odbyt vypěstované cukrovky byl tak zaručen, stejně jako pracovní příležitosti pro obyvatele Kbel, které tak stále zůstávají obcí spíše zemědělskou, ačkoli zde působili i řemeslníci a také drobné průmyslové podniky.
O dalším růstu obce svědčí údaje z roku 1910. Nacházelo se zde 121 domů, ve nichž žilo 1519 obyvatel, což řadilo Kbely už ke značně velkým obcím s čilým společenským životem. Vznikaly občanské organizace a spolky, podle Věstníku sdružených korporací okresu karlínského jich v roce 1912 působilo ve vsi dvanáct. Činné byly Vzdělávací spolek mládenců, Všeodborový dělnický spolek, Národně socialistické všeodborové sdružení, Odbočka kovopracovníků, Dělnická tělovýchovná jednota, Tělocvičná jednota Sokol, Spolek pěstitelů králíků, Sbor dobrovolných hasičů, Skupina tesařů, Skupina lučebního dělnictva, Podporující spolek Karel Havlíček Borovský a Jednota českých střelců. Tyto spolky se vyznačovaly velkou aktivitou, a mnohé měly i své vlastní knihovny.
Značný rozmach vykazovalo však i jiné než spolkové dění. V obci byla založena Raiffeisenka, záložní a spořitelní družstvo, vznikla zastávka soukromého autobusového spojení na trase Praha – Brandýs nad Labem. Poštovní úřad však ve Kbelích zřízen nebyl, takže stálé zůstával pouze ve Vinoři. Silniční propojení vedlo do Letňan, Miškovic, Ctěnic, Satalic a Hloubětína. Přišla i nabídka na spojení tramvajovou trasou, a to při stavbě holešovické elektrárny v roce 1900. Tehdy se uvažovalo o tramvajové propojení přes Kbely až do Brandýsa nad Labem, ale obce o něj neměly valný zájem, takže z plánu nakonec sešlo.
Komunikace ve vesnici měla své vlastní prostředky. Bylo-li třeba něco důležitého sdělit obyvatelům, prošel obcí ponocný s bubínkem a zprávu „vybubnoval“. Zvonička u hraběcího dvora (dnes je zde dům čp. 483) ohlašovala ráno, v poledne a večer čas, při úmrtí odtud zněl umíráček a při vypuknutí požáru se zvonilo na poplach.
