Mezi údaji o kbelské lokalitě, které zjistili archeologové z prehistorických vykopávek, a první doložené informaci o Kbelích v historických dobách zeje velká časová propast. První písemná zmínka o osadě Kbely je datována rokem 1130, podle níž český kníže Soběslav I. věnoval kbelskou osadu, respektive poplužní dvůr s příslušenstvím kustodovi vyšehradského kostela. S darem byla spojena povinnost jednou ročně pohostit vyšehradské kanovníky, odvést šest volů a dávku zrní. Tento kustod byl tedy zároveň prvním známým majitelem Kbel.
V dalších časech byly Kbely rozděleny mezi několik vlastníků. V roce 1360 držel jeden dvůr ve Kbelích kanovník Jan Pavlov, další dvůr byl majetkem Reinbota Goldnera z rodu Velfloviců, který jej daroval Matěji od Věže. Část Kbel vlastnil pak kanovník Mikuláš ze Saska. V období let 1364–1395 prodal Matěj od Věže svůj dvůr Ondřeji a Martinovi Stachovým. Kolem roku 1386 zanikla tvrz, kterou držel Mikuláš Litoměřický a v roce 1386 majetek přešel do rukou pražského měšťana Augustina. V letech 1379–1395 vlastnili část Kbel kanovník Jan z Jeřně, po něm Adam Nežic, v roce 1395 se stal majitelem části Kbel Mareš ze Kbel a počátkem 15. století Ondřej z Brodu. Z kbelského církevního statku se povinně odváděly k oltáři sv. Christogona svatovítského kostela tři kopy míšenských grošů za rok.
Roku1406 Kbely vlastnil Petr Meziříčský a po něm Václav z Chval. V dalších letech, není však známo od kdy do kdy, patřila obec bohatému rodu, který přijal jméno Kbelský, majiteli byli postupně František, Václav a Johanek Kbelský. V té době se zde nacházely i statky vladyčí a měšťanů. Část obce patřící kapitule, naposledy kanovníkovi Ondřeji z Brodu, byla za husitských bouří konfiskována. Roku 1438 patřily Kbely sirotkům Prokopa z Olšan. Roku 1445 zde byl Martin Mejsnárek z Lužné a roku 1492 Vít z Vrbčan.
V následujícím století se o obec dělilo několik vlastníků. V roce 1595 se dostala část Kbel do majetku pražského purkrabství, který zahrnoval tři velké statky. V roce 1604 vlastnila část Kbel Kateřina Smiřická z Hasenburku, manželka Petra Jana Zbyňka Zajíce z Hasenburku, a to spolu s okolními pozemky a statky, například ve Vinoři či v Ctěnicích.
