V majetku Thunů
Jak bylo již řečeno, Kristián Vilém z rodu Hohenzollernů prodal koncem srpna 1657 Kbely Markétě Anně hraběnce Thunové.
V roce 1674 dal řád jezuitů za podpory hraběnky Leopoldy Příchovské postavit podél rušné obchodní cesty, v té době již vedoucí nikoli přes Jenštejn, ale přes Podolánku do Dřevčic a dále do Staré Boleslavi, celkem 44 drobných barokních kapliček. Cesta se podle nich se stala poutní pro procesí jdoucí k místu údajného zavraždění sv. Václava, ke staroboleslavskému kostelu a získala jméno Svatá cesta a Palladium. Jinak se cesta nazývá také „Svatováclavská“. Jednak vede k místu světcovy smrti a jednak prý tudy bylo vezeno Václavovo tělo k pohřbu do Prahy. První pouť po této cestě se uskutečnila 12. září roku 1638, tehdy ovšem ještě kapličky nestály, když se tudy neslo Paladium, do té doby uložené v pražské Loretě, do Mariánského kostela ve Staré Boleslavi.
V roce 1680 však postihla Prahu a s ní i Kbely a další vesnice morová epidemie. V Praze se uvádí 20 tisíc, na venkově 100 tisíc lidských obětí. V té době koupil Kbely a Satalice za 15 900 zlatých Romedius Johann Franz, hrabě z Thun-Hohenstejnu, který sídlil v Děčíně.
Podle gruntovní knihy prodával v roce 1697 pozemky a domy novým osadníkům a zavazoval je k robotě. Do vylidněné obce přivedl své poddané z Děčínska, a tak do Kbel přišla německá jména jako Thöner, Parisch, Schwarz, Sieber, Schmied a další. Podle místa, odkud přišli, tedy z Liberce, se pro ně používal zkomolený název „Rajchumberáci“. Po smrti hraběte Thuna pokračuje v prodejích jeho vdova Franciska.
Roku 1720, po smrti Jana Františka Thuna, prodali jeho dědicové část Kbel Václavu Klimentovi ze Salzy. Ten je dal v roce 1722 do dražby, v níž je za 87 tisíc zlatých získal majitel vinořského panství hrabě František Josef Černín.
