Roku 1969, v druhém roce po připojení Kbel k Praze, se začala budovat hloubková kanalizace ve čtvrti za dráhou a kanalizační řady se následně stavěly v celých Kbelích. Budování chodníků a rekonstrukce stávajících na bezprašné pokládáním dlažby a výstavba komunikací probíhaly roku 1970, kdy se rozšířily i zelené plochy. Upraven rovněž byl kbelský hřbitov, opravila se zeď a zkultivoval celý prostor včetně cest mezi hroby. Následně v roce 1974 přibylo kolumbárium.
Koncert Symfonického orchestru MKD na oslavu 75. narozenin zakládajícího a čestného člena a předsedy orchestru pana Josefa Vágnera se konal 25. června 1970 v Lidovém domě. V roce 1970 měla 1. ZDŠ 482 žáků a 28 učitelů, 2. ZDŠ pak 443 žáků a 23 učitelů. V 1. MŠ bylo 56 dětí a čtyři učitelky, ve 2. MŠ 115 dětí a osm učitelek.
V roce 1971 se rozšiřovalo výbojkové osvětlení na hlavních ulicích. V tomto roce byl otevřen i Místní dům pionýrů v Krnské ulici. Později byl tento objekt vrácen majiteli a nyní je z něj hotel Marie-Luisa. Z voleb v listopadu roku 1971 vzešlo nové složení orgánů obce a potom v prosinci byl předsedou místního národního výboru zvolen Josef Rada.
V roce 1972 začalo napojování Kbel na pražskou vodovodní síť, které bylo dokončeno až roku 1988. Kbely jsou tak zásobovány vodou ze Želivky. Roku 1973 se zahájila rekonstrukce Lidového domu, která trvala přibližně pět roků a v následujícím roce 1979 se začalo s přístavbou k této budově s plánovaným termínem dokončení v roce 1981, ve skutečnosti byla dokončena o rok později. Místní kino bylo napojeno na ústřední topení.
Volební období let 1976–1980 přineslo nové obecní orgány a předsedou MNV se stal Karel Štěpka. Ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století projednávaly obecní orgány plány na další období, v nichž bylo uvažováno především s dobudováním kanalizace ve všech částech Kbel, s výstavbou nové budovy pro potřeby pošty a telefonní ústředny, výstavbou vodovodního řadu a přípojek v místech, kde dosud chyběly a plánovala se také bytová výstavba v centrální části Kbel.
Mnohé z těchto plánů však nebyly splněny či dokončeny a jejich realizace se přesunula až do let osmdesátých. V prvé polovině 80. let 20. století však již byly téměř všechny lokality vybaveny vodovodním řadem a řešila se otázka dokončení plynofikace, která již také byla téměř splněna. S těmito úkoly se pokračovalo i v období následujících let.
V roce 1976 se za hotelem Erko stavěly svépomocí nové obytné domy. V roce 1979 byly dokončeny v Mladoboleslavské ulici obchodní pavilony (samoobsluha, masna a zelenina), dnes je v celém objektu drogérie. Roku 1979 bylo předáno do užívání sportoviště ve čtvrti u letiště. V roce 1979 se prováděla také rozsáhlá údržba na veřejném osvětlení po celých Kbelích.
Roku 1982 byl na konci Kbel na Mladoboleslavské ulici otevřen podnik Maltárna, roku 1992 ji převzala firma KNAUF, která od začátku výborně spolupracovala s Městskou částí Praha 19, již také sponzoruje.
V roce 1986 se ukončilo vyučování ve 2. ZDŠ pro malý počet dětí ve Kbelích. Od toho roku se učilo jen v 1. ZDŠ v Albrechtické ulici. Budovu využíval asi tři roky Učňovský závod ČKD.
Roku 1989 byla dokončena rekonstrukce obytného domu v Borovnické ulici čp. 476 a otevřen v něm byl první Dům s pečovatelskou službou ve Kbelích. V objektu nyní žije 14 seniorů v deseti malometrážních bytových jednotkách. V roce 1989 se začalo s výstavbou čističky odpadních vod mezi Kbelami a Vinoří. V roce 1990 byla otevřena nová pošta v Semilské ulici.
Zápisy v obecní kronice končily rokem 1980, a proto byly později do kroniky vepsány jen souhrnné informace z let 1981–1988, které obsahovaly složení orgánů místního národního výboru a přehled plánovaných úkolů. V roce 1981 se stal předsedou MNV Kbely Jaroslav Kratochvíl a ten ve funkci pokračoval i v období následujícím.
Po připojení k Praze bylo ve Kbelích v sedmdesátých letech 20. století instalováno několik pozoruhodných plastik: Pilon před Lidovým domem jako památník dělnického hnutí; k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou byla v parku u zdravotního střediska umístěna pískovcová socha „Rozum a srdce“ od Ladislava Šalouna z roku 1934, plastika stávala původně v Petřínských sadech, do Kbel byla osazena v roce 1975; před někdejším hotelem Erko stojí „Hutník“ od akademického sochaře Aloise Sopra; sousoší „Otec a syn“ a „Matka a dcera“ se nacházejí před Základní školou v Albrechtické ulici, jde o dvě betonová protějšková sousoší v životní velikosti, která vytvořil v roce 1976 Karel Lidický; ve vstupní hale Lidového domu byla instalována socha národního umělce Břetislava Bendy „Dívka vstupující do lázně“.
Rokem 1989 skončilo i ve Kbelích období takzvané normalizace, která začala krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 a trvala více než 21 let, kdy ji v listopadu 1989 ukončila sametová revoluce.
