Poprvé v historii projel vlak obcí Kbely v roce 1872 na trati Praha–Všetaty. Provozovala ji společnost Turnovsko-kralupsko-pražská. Její název tak zároveň označoval, kam mířily tratě, jež budovala. Roku 1882 ukončila společnost právní existenci fúzí s Českou severní dráhou, která převzala také její tratě. Česká severní dráha byla v roce 1908 zestátněna.
Ve Kbelích však neměly vlaky zastávku, neboť o ni radní na konci 19. století nestáli. Teprve od roku 1923 o zastávku začala kbelská obec usilovat, přesto však museli lidé ještě devět let chodit na vlak do Satalic. Zastávku ve Kbelích se podařilo zřídit až roku 1932. Ta byla v místech po pravé straně vedle přejezdu do Vinoře a zároveň i po pravé straně kolejiště směrem na Satalice. Byla pouze osvětlena, ale nestál tam žádný přístřešek.
Tento údaj vychází ze zápisů v kronice a ze vzpomínek pamětníků, kdežto v knize Turnovsko–kralupsko-pražská dráha od Zdeňka Šindlera se chybně uvádí, že čekárna byla u strážního domku u přejezdu, který se měl nacházet po levé straně směrem na Vinoř. Tam ve skutečnosti nikdy nestál a bylo by i nelogické, aby lidi chodili přes silnici na vlak.
Teprve v roce 1943 se na zastávce zbudoval přístřešek, ale nevydržel tam dlouho. Dráhy v roce 1943 zřídily na této trati ve Kbelích krátké výhybkoviště kolejí – druhou kolej. Bylo to v místech od dnešní zastávky směrem na Satalice a končilo asi v místech nad dnešním viaduktem v Centrálním parku. Dráhy požadovaly větší čekárnu se zastávkou vlaku u nové dvoukolejky.
Malý přístřešek se zboural a vystavena byla nová nádražní budova. Její otevření připadlo na 20. prosince 1943, tedy na den, kdy se přihodilo ve Kbelích vlakové neštěstí. Jeho příčinou bylo nedorozumění na výhybkárně, ten den rovněž nově otevřené.
Uvádí se, že neštěstí zavinil Antonín Pospíšil ze železniční stanice Kbely. Při nehodě se srazily dva vlaky v místech z pravé strany přejezdu na Satalice. Vlaky převážely dělníky do blízkých továren. Na místě zahynulo 23 lidí, 110 bylo zraněno, z nichž 19 zemřelo v nemocnicích. Mezi lidmi se rozšířilo, že neštěstí bylo božím trestem za to, že se při stavbě nádraží zbourala kaplička číslo 21 ze Svaté cesty.
Druhá kolej se u nádraží v Kbelích zbudovala a používala hlavně jako překladiště pro auta, která Němci opravovali v Lidovém domě ve Kbelích. Na konci druhé koleje směrem na Satalice stál semafor a strážní domek, kde pracovník dráhy ručně přehazoval výhybky. Dvoukolejka byla zrušena v roce 1967. Také závory se stahovaly ručně, než došlo k automatizaci výhybky i závor.
Z kbelského nádraží nikdy nevedla žádná vlečka, přestože se s ní v roce 1896 počítalo. Vedla by do cukrovaru ve Vinoři. Z nedostatku financí se projekt nerealizoval a cukrovar ve Vinoři byl zrušen v roce 1953. Továrny Avia a Letov (zbudované po roce 1920) měly vlečky z nádraží Čakovice. Továrna Pal nikdy žádnou vlečku neměla. Ze Satalic vedla krátká vlečka, která sloužila pro překlad cisteren s palivem, jež se překládaly na automobily a vozily na letiště ve Kbelích. Vlečka byla zbudována v roce 1938 a zrušena v roce 1987. Do kdy sloužila pro potřeby letiště, se zatím nepodařilo zjistit.
