Uctívané Palladium země České, obrázek Madony s dítětem, je reliéf 19 cm vysoký a 13,5 cm široký vytepaný v mědi, nazývané někdy také mědí korintskou, a silně pozlacený. Jeho vznik se datuje do doby od konce 14. do poloviny 15. století. Byl zhotoven z kovu původního reliéfu z dob úsvitu křesťanství na našem území za prvních Přemyslovců. Stylově se hlásí do okruhu Madony svatovítské, s takzvanou krásnoslohou drapérií, s náznakem bolestného výrazu ve tváři. Zdobení perlami a kameny se přidalo v době baroka. Palladium je uloženo ve staroboleslavském poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
O původu reliéfu se vypráví několik legend. Podle jedné z nich původní reliéf, byzantskou ikonu (Panna Maria s Ježíškem v náruči), přinesli sv. Cyril a Metoděj do Čech s sebou z Řecka a sv. Metoděj ji daroval kněžně Ludmile ke křtu. Reliéf měl být ulit z takzvané korintské mědi, což byla směs různých kovů, která údajně vznikla, když Římané dobyli bohatý Korint a zapálili jej. Při požáru teklo roztavené zlato, stříbro a mnoho dalších kovů potůčkem do blízkého moře, kde ztuhlo. Směs pak z moře vybírali a „nad zlato si jí vážili“, jak udává například Plinius v knize Libros Naturalis Historiae.
Podle jiné legendy sv. Ludmila po svém křtu odevzdala sv. Metodějovi všechny kovové pohanské bůžky, aby z nich dal odlít křesťanské bohoslužebné nádoby. Kromě nádob zhotovil neznámý byzantský mistr také kovový obrázek Panny Marie pro sv. Ludmilu. Ludmila si reliéf odnesla na svůj hrad Tetín, kde jej vroucně uctívala. Po její mučednické smrti (16. září 921) jej zdědil její vnuk Václav, kterého vychovala v mariánské úctě, a nosil jej ustavičně u sebe. Měl jej také při válečném tažení do Kouřimi proti zlíčskému vévodovi Radslavovi. Václav mu navrhl, aby předešel krveprolití, že místo bitvy se spolu utkají jen oni dva. Radslav se zalekl, když viděl kříž na Václavově helmici a kolem svatého Václava dva anděly, a podrobil se pražskému knížeti bez boje.
Když byl svatý Václav 28. září 935 zavražděn, byl s ním i jeho pobočník a druh blahoslavený Podiven. Věděl o Václavově duchovní úctě k mariánskému reliéfu, nechtěl jej nechat potupit od vrahů svého pána, sejmul jej z hrudi mrtvého knížete a utíkal pryč z města. Vrahovi komplicové se báli, že unikne nepohodlný svědek a Podivena pronásledovali. Podiven viděl, že před nimi neunikne, zahrabal tedy reliéf do země na vršku za Boleslaví a prchal dále k lesu. Na jeho pokraji ho však komplicové dostihli a na jednom ze stromů oběsili. Od té doby byl mariánský reliéf téměř na dvě a půl století ztracen.
Až kolem roku 1160, za doby panování Vladislava I., jakýsi rolník oral na svém poli. Najednou se však jeho koně zastavili a nechtěli jít dál. Několikrát koně mocně pobídl, aby se hnuli, a když se dali opět do kroku, zaryl se pluh hlouběji a v brázdě se objevil lesklý kovový obrázek. Odnesl si jej domů a druhý den ráno užasl, když zjistil, že obrázek zmizel. Ale ještě více se podivil, když kovový obrázek opět nalezl na místě, odkud ho předešlý den vzal. Když se to opakovalo i další dva dny, vzal obrázek a donesl jej kanovníkům staroboleslavské kapituly a vyprávěl jim, co se mu přihodilo. Ti reliéf umístili do kostela sv. Václava. Jenže se opakovalo to, co se dělo oráčovi, ráno byl reliéf vždy na původním místě nálezu.
Posléze kanovníci pochopili, že Panna Maria si přeje být uctívána na místě, kde ji rolník našel, a vystavěli tam kapli, na jejímž místě dnes stojí chrám Panny Marie. Obraz umístili na oltář. Do kaple začali putovat lidé, nejprve místní a později i ze vzdálenějších míst. Přinášeli dary a poděkování za vyslyšené prosby.
Reliéf je podle současných expertíz opravdu vytvořen ze zvláštní slitiny pocházející z Balkánu, z míst odkud přišel sv. Metoděj s bratrem Cyrilem, a označované jako korintská měď.
