Základnímu školství ve Kbelích je v současnosti určen areál mezi ulicemi Albrechtická, Toužimská a Pelnářova. Základní školu Praha–Kbely, Albrechtická ulice 732, tvoří dva stavebně propojené objekty, k nimž v roce 2020 přibyla multifunkční sportovní hala, která slouží jako tělocvična pro žáky ZŠ a zároveň základna pro řadu sportů. Obě školní budovy jsou organizačně jedinou základní školou. K nynějšímu stavu však vedla dlouhá cesta.
Do roku 1888 ve Kbelích škola nebyla. Všechny školou povinné kbelské děti navštěvovaly Obecnou školu ve Vinoři, kam byla kbelská obec takzvaně přiškolena. O svou vlastní školu usilovali zejména kbelští „radní“ již od roku 1875, ale teprve 1. ledna 1889 byla v obci otevřena jednotřídní exponovaná stanice (odloučená třída) Obecné školy ve Vinoři pro děti první až třetí třídy a částečně i čtvrté třídy. Tato stanice sídlila v objektu u Kettnerů č. p. 73 (později hostinec U Suldovských, dnes Pneuservis v Mladoboleslavské ulici). V srpnu 1889 byla na parcele č. 57 (nyní Domov seniorů, Mladoboleslavská 20) dokončena stavba domu pro školní vyučování. Byl majetkem obce a přesunula se tam exponovaná stanice.
V roce 1892 se Kbely staly školní obcí a následně zde bylo povoleno zřídit trojtřídní obecnou školu. Budova exponované stanice se dočkala 28. srpna 1892 posvěcení jako samostatná trojtřídní Obecná škola ve Kbelích, kde se začalo učit 1. září 1892. Od té doby měly Kbely svou vlastní školu. V dalších letech se rozrostla o čtvrtou a pátou postupnou třídu. Trojtřídní smíšená měšťanská škola pak zahájila provoz 1. října 1932 v nově postavené budově v sousedství obecné školy (dnes tam sídlí vysoká škola ATVS Palestra). Otevření měšťanky se odehrálo v roce, kdy Kbely slavily 40 let od vzniku samostatné školy v obci.
Základní kámen nové školy v Tylově ulici (dnes Albrechtická) byl položen 5. dubna 1959 a nová škola s experimentální výukou byla otevřena 3. září 1961. Tehdy existovala ve Kbelích organizačně jediná Základní devítiletá škola, která zahrnovala dvě dosavadní budovy (v dnešních ulicích Slovačíkova a Mladoboleslavská) a novou školní budovu (v Albrechtické ulici). Od školního roku 1963/1964 vznikla organizačním rozdělením v původních dvou školních budovách 2. ZDŠ Kbely a v nové školní budově 1. ZDŠ, kde se uplatňoval školský experiment.
Ve školní budově Mladoboleslavská čp. 20 se přestalo vyučovat s koncem školního roku 1981/1982 a v budově ve Slovačíkově čp. 400 zůstala základní škola pro 1. až 4. třídu. V té skončila výuka v roce 1986 a od školního roku 1986/1987 měly Kbely opět jedinou školu základního vzdělávání v Albrechtické ulici.
Rozsáhlá přestavba a dostavba základní školy se připravovala od roku 2001 a kompletně byla dokončena 18. listopadu 2011. Demografická studie vývoje počtu obyvatel ve Kbelích z roku 2012 však potvrdila budoucí potřebu až dvojnásobné kapacity základní školy. Kbelská radnice tedy za finanční podpory pražského magistrátu přikročila ke stavbě nové školní budovy a zároveň k dalšímu zvýšení kapacity budovy stávající.
Rekonstrukce školní budovy v Albrechtické ulici a stavba nové školní budovy, do níž se vchází z Toužimské ulice, proběhla v roce 2015. Nová školní budova byla pak zprovozněna v září téhož roku. Takto vznikl školní areál s komfortním vybavením pro moderní způsoby a metody výuky, splňující hygienické předpisy a nároky na osvětlení, minimalizaci hluku, větrání, teplo, bezbariérovost a bezpečí žáků; s veškerým vybavením a zázemím pro pobyt dětí ve škole, pro tělesnou výchovu a sport; zahrnující také školní vývařovnu a jídelnu a rovněž školní družinu.
Více než 140 let trvající historii kbelského základního školství lze rozdělit do deseti etap. První je charakterizována snahou o vlastní školu ve Kbelích až do jejího otevření v roce 1892. Ve druhé si kbelská obecná škola utvářela podobu v rámci poslední fáze existence Rakouska-Uherska a ukončil ji začátek první světové války v roce 1914. Léta jejího trvání, kdy škola bojovala o přežití, se kryjí s třetí etapou dějin zdejšího školství, trvající do 28. října roku 1918. Do čtvrté etapy života školy za první Československé republiky se téměř beze zbytku promítal osud země, od překonávání poválečné bídy, přes rozkvět v čase svobodného demokratického státu, až po neklid a obavy vyvolané nacistickým ohrožením, kterou ukončila okupace země v březnu 1939. Pátá etapa trvala do května 1945 a výuku v té době provázel strach z represí německých okupantů a opět bída způsobená orientací ekonomiky protektorátu na válečné potřeby nacistického Německa. V šesté etapě hledala škola tvář v poválečných poměrech.
Po komunistickém puči v únoru 1948 začala nejdelší sedmá etapa. Skončila až listopadem 1989 a v jejím průběhu byla škola plně podřízena ideologii socialistického státu, která také limitovala způsoby a charakter výuky. V této etapě docházelo k častým změnám v organizaci školy, přestalo se učit v původních objektech a základní škola se přesunula do nové budovy v Albrechtické ulici.
Tam se také od zahájení provozu začal uplatňovat školský experiment Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Nejdřív se v jeho rámci testovalo jen působení vývojového vybavení školy na žáky a výuku. V prvním školním roce 1961/1962 navštívilo školu na padesát delegací, z nich bylo třicet zahraničních. V následujících letech experimentu si školu prohlédla řada návštěv hlavně z jiných škol v Československu i v zahraničí. Později se experiment týkal i vnitřní diferenciace tříd, zavádění odborného vyučování, organizace učiva a podobně. Škola pak v rámci experimentu ověřovala novou koncepci československé výchovně vzdělávací soustavy.
Avšak zrušení výuky ve škole v Mladoboleslavské ulici, když v této části Kbel zůstala jen škola s 1.-4. třídou ve Slovačíkově ulici, vedlo k přechodu žáků vyšších tříd do školy v Albrechtické ulici, kam přesídlilo i několik tříd z přeplněných proseckých škol. V důsledku toho se v experimentální škole začalo učit podle běžných osnov základní školy a experiment se ze školy vytratil.
Osmou etapu, která začala během školního roku 1989/1990 a trvala do školního roku 1993/1994, můžeme nazvat přechodnou. V jejím průběhu se hledaly nejen tvář a charakter školy, ale i její právní zakotvení v nových demokratických poměrech. Devátá etapa začala ve školním roce 1994/1995, když se k 1. lednu 1995 stala kbelská základní škola příspěvkovou organizací s právní subjektivitou, jejímž zřizovatelem byla obec a šlo o úplnou základní školu s I. a II. stupněm.
Zatím poslední desátá etapa je ta nynější a charakterizuje ji výstavba nové budovy a vznik velkého školního areálu. V průběhu jeho budování dospěly Kbely k názoru, že chtějí školu, kde se budou děti cítit dobře, s chutí se učit a trávit tam aktivně i volný čas buď se svými rodiči nebo kamarády. Kbelská radnice se nakonec rozhodla pro školu komunitního typu, jež se právě snaží o smysluplné vyplnění volného času dětí, spolupráci rodičů se školou, vzdělávání veřejnosti a získávání partnerů pro finanční i materiální podporu. Využití budovy školy, sdílení znalostí členů místní komunity a provozování volnočasových a kulturních aktivit má pak naopak přinést dodatečné příjmy obci.
