Kbely spadaly po správní reformě v roce 1848 pod hejtmanství a soud v Karlíně, farou, školou a poštou patřily k Vinoři, jak uvádějí webové stránky Městské části Praha 19. Jakou dobou však byla druhá polovina 19. století v českých zemích v rámci Rakouského císařství a později Rakouska-Uherska?
V 19. století nastal všeobecný rozvoj vzdělání, kultury a české literatury, stupňoval se český a německý nacionalismus. V letech 1868–1883 bylo postaveno Národní divadlo (hašení požáru nově postavené budovy Národního divadla se 12. srpna 1881 zúčastnili i kbelští hasiči), v rozmezí let 1885–1891 Národní muzeum, Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891 němečtí podnikatelé bojkotovali a stala se tak přehlídkou českého průmyslu a podnikavosti. (Není bez zajímavosti, že jedním z jejích iniciátorů byl významný kbelský stavitel Václav Nekvasil.) Roku 1869 byl pražský Polytechnický ústav rozdělen na část českou a německou, roku 1882 byla obdobně rozdělena Karlo-Ferdinandova univerzita. V 80. a 90. letech se místo dosavadních dvojjazyčných prosazují v Praze jen česká označení ulic.
Od 60. let 19. století se české země i rychle industrializovaly, v 80. a 90. letech 19. století vznikala česká buržoazie a v souvislosti se zakládáním továren a výroben i městské dělnictvo. Kolem přelomu 19. a 20. století nastala zejména v Praze mohutná městská i rekreační výstavba, vznikly celé čtvrti činžovních domů i výstavních vil v secesním stylu i běžné rodinné domky. Pražská asanace, zahájená roku 1895 a z větší části provedená do roku 1914, radikálně změnila centrum města. V letech 1899–1902 byla regulována a usplavněna Vltava mezi Prahou a Mělníkem, v letech 1845–1914 vznikla převážná část dnešní železniční sítě a mnoho silnic, v 70. letech 19. století se začala ve větších městech rozvíjet městská hromadná doprava.
Ve Kbelích, které měly v 18. století zemědělský ráz, na mnoha polích se pěstovalo hlavně obilí a cukrová řepa, se drobná tovární výroba objevila v první třetině 19. století. Do té doby byl v obci jen pivovar, jejž roku 1758 nechal postavit nad rybníkem hrabě Černín (pivo se tam vařilo do roku 1930), tehdy (v roce 1756) zde hospodařilo asi 20 sedláků. V roce 1785 pak měly Kbely 57 domů a 478 obyvatel.
V roce 1827 byla v obci vybudována na cestě k Praze kruhová hraběcí cihelna. Václav Nekvasil postavil další cihelnu směrem k Miškovicím v roce 1863, pak továrničku na dehtovanou střešní lepenku (v místech, kde je dnes pošta v Semilské ulici), kterou odkoupila firma Lukeš a Hák, a kde byla později první telefonní linka ve Kbelích. Roku 1872 projel obcí první vlak na trati Praha–Všetaty. Ta se rozrůstala a od roku 1883 nesla název Česká severní dráha. Zastávka ve Kbelích však zřízena nebyla pro nezájem představenstva obce.
Počet obyvatel rostl vzhledem k novým pracovním příležitostem a možnosti snadného nabytí pozemků. Kbely měly v roce 1880 celkem 89 domů a 898 obyvatel, o deset let později už 96 domů a 1054 obyvatel (pro srovnání: roku 1920 měly 133 domů a 1706 obyvatel, roku 1930 pak 316 domů a 5553 obyvatel). Rozmachu dosáhly selské rody Soukupův, Vyhnálkův, Tykačův, Dobešův, Suchého a Nekvasilův. U nové císařské silnice vznikl směrem na Vinoř zájezdní hostinec zvaný Myšárna. Zvelebení se dočkaly mnohé chalupy a polnosti. První plynové osvětlení ulic se zavedlo v roce 1894.
Roku 1895 se Kbely staly samostatnou obcí. Její ráz byl i nadále zemědělský s téměř polovinou řepné půdy. V okolí pracovaly tři cukrovary – čakovický, vinořský a vysočanský. Nicméně ve Kbelích na konci 19. a na začátku 20. století působilo i mnoho drobných i větších řemeslníků, vznikaly různé obchody, hostince a restaurace. V obci působilo 12 spolků, vznikla i záložna Raiffeisenka.
