● Vzhled tříd, jejich vybavení, podmínky pro vyučování, vztahy mezi učiteli a žáky a další okolnosti, v nichž se děti vzdělávaly, byly na konci 19. století i v celé první třetině 20. století ve srovnání se současností zcela odlišné a pro nás těžko představitelné. Nesmíme si však na druhé straně myslet, že tehdejší škola byla jen jakousi „biflovací“ institucí. Už tenkrát pedagogové i školští činovníci věděli, že škola není jen učení a že musí děti nejen vzdělávat, ale také vychovávat a zároveň jim poskytovat šance a prostor k získání širšího rozhledu. Projděme se nyní po tomto období v jakési mozaice nejdůležitějších či jinak zajímavých momentů.
● Kbelská obecná škola od počátku své existence organizovala pro žáky vlastivědné a naučné vycházky, koncem školního roku podnikaly třídy výlety po pamětihodnostech a zajímavostech blízkého i vzdálenějšího okolí. Kbelská škola pro tuto činnost těžila z blízkosti Prahy, a tak vycházky často mířily do hlavního města českého království. Jedna z významnějších a rozsáhlejších vycházek se uskutečnila 11. července 1895, kdy navštívilo 140 školních dětí společně se svými učiteli »Národopisnou výstavu Českoslovanskou« v Praze. Kronikář napsal, že děti s četným doprovodem vyjely na šesti okrášlených povozech a osmi kočárech. Náklady činily kolem 80 zlatých, od dětí se vybralo 30 zlatých, zbytek uhradila obec. Za povšimnutí stojí i datum, kdy se vycházka uskutečnila. Školní rok totiž tehdy ani pro děti nekončil rozdáním vysvědčení, ale pokračoval zhruba do poloviny července. V tomto letním měsíci se sice většinou už neučilo, avšak konaly se právě výlety a vycházky a někdy slavnosti.
● Tělesná výchova, dnes samozřejmá součást výuky, se na konci 19. století však do škol teprve postupně zaváděla. Tělocvičny, jaké známe nyní, se většinou ještě nebudovaly, ale cvičiště ano. U kbelské obecné školy vzniklo »cvičiště tělocvičné« roku 1896, když o jeho zřízení rozhodla místní školní rada 6. února a 18. května bylo hotové. Kvůli cvičišti před školní budovou byla zrušena část parku a cvičiště postavil výrobce tělocvičného nářadí Vilém Fiala z Vinohrad. Obec toto první tělovýchovné zařízení přišlo na 90 zlatých.
● Pro školní zahradu bylo třeba vybudovat studnu, o jejíž stavbě se rozhodlo na schůzi místní školní rady. Studna se začala kopat 12. února a dokončena byla 5. března 1896. Za běžný metr vykopané studny se podle kroniky platilo sedm zlatých, ale kronika neuvedla celkový náklad, za který studnu škola pořídila. Nicméně dnes se z dalších podkladů a při prozkoumání studně podařilo zjistit, že je deset metrů hluboká, takže tehdy přišla pravděpodobně na 70 zlatých.
● Ve zlomovém školním roce 1900/1901 oslavila 25. září 1900 i kbelská škola 70. narozeniny císaře a krále Františka Josefa I. Na poradě učitelstva karlínského okresu 13. listopadu 1900 podal zprávu o stavu školství v okrese okresní školní inspektor, jak zachytil kronikář, ale neuvedl, jak jeho stav popsal, podotkl ale, že inspektor následně hovořil o psaní a krasopisu v obecných a měšťanských školách. Učitelský sbor kbelské obecné školy pracoval v tomto školním roce ve složení Josef Gottfried, řídící učitel, Augustin Klein, učitel, František Verfl, zatímní podučitel, Rudolf Stránský, kaplan z Vinoře a industriální učitelka Marie Untermanerová. Velmi oblíbeným a uznávaným byl zejména Augustin Klein, který působil v kbelské obecné škole až do své předčasné smrti v pouhých jednapadesáti letech roku 1911. Vedle práce učitelské byl jednatelem kbelského místního hasičského sboru.
● K rozšíření kbelské trojtřídní obecné školy na čtyřtřídní došlo ve školním roce 1904/1905. Pravidelně se začalo vyučovat ve čtyřech třídách od 17. října 1904. Nařízení zřídit ve Kbelích čtvrtou třídu vydala sice Okresní školní rada v Karlíně již 28. prosince 1901, protože za uplynulé tři školní roky měla škola ve Kbelích průměrně 264 žáků, což bylo na tak malou školu příliš.Jindřich Řehák, předseda okresní školní rady a c. k. místodržitelský rada, vytyčil v nařízení termín pro otevření čtvrté třídy buď na 1. března, nebo 1. září 1902, ale ten se ukázal jako zcela nereálný. Sehnat vhodnou místnost pro čtvrtou třídu, či získat pozemek pro vybudování domku pro ni se jevilo skoro jako nemožné. Vznik čtvrté třídy se stal náplní řady jednání místní školní rady, obecního zastupitelstva, předmětem smlouvání s majitelkami hostince sousedícího se školou – slečnami Kettnerovými, o prodeji části jejich zahrady a zejména o ceně za čtvereční sáh. V srpnu 1903 byla ale dokončena stavba obecního domku č. 43, který obec poskytla ke zřízení provizorní učebny pro čtvrtou třídu. Okresní školní rada na provizorium přistoupila, neboť se chystala přístavba školy spojená s částečnou rekonstrukcí stávající školy. Pro přístavbu školy se podařilo 22. prosince 1903 uzavřít trhovou smlouvu se slečnami Kettnerovými, které prodaly potřebný pozemek za 6202 korun. V roce 1904 probíhala přístavba školy podle plánů pražského architekta Václava Kubra. Obec přišla tato akce na 28 tisíc korun.
● Čtyřtřídní škola však brzy přestala také dostačovat, a tak obdržela na začátku školního roku 1906/1907 místní školní rada výnos s konstatováním, že je Obecná škola ve Kbelích opět přeplněna žactvem natolik, že v některých třídách vůbec nelze vyučovat tak, aby to mělo nějaký smysl. Tudíž bylo nezbytné zřídit pátou postupnou třídu. S tím souhlasilo kbelské zastupitelstvo i všechny nadřízené školní orgány, ale rozšíření na pět tříd se uskutečnilo až od školního roku 1907/1908, protože bylo potřeba dokončit rezervní místnost, která vznikla v rámci předchozí rekonstrukce a přístavby školy. Kbelská obecná škola se tedy stala pětitřídní od 1. září 1907.
● Hlavní událostí školního roku 1908/1909 se staly (aspoň dle kroniky) oslavy šedesátiletí panování císaře Františka Josefa I. Před tím v říjnu 1908 byly však ještě k Rakousku-Uhersku připojeny dosud okupované země Bosna a Hercegovina. Kronikář napsal, že tato anexe hrozila vyvolat válku se Srbskem, ale pak nastalo uklidnění. Kbelská školní mládež s učitelským sborem se tudíž mohla 2. prosince 1908 zúčastnit bohoslužeb ve vinořském kostele k uctění šedesáti let císařova panování. Dětem pak učitelé ještě »přiměřeně k citům mládeže« vysvětlili význam výročí, i »jakého rozvoje došlo za požehnané vlády Jeho Veličenstva školství a jak pokročil zvláště národ náš«. Téhož dne odpoledne bylo sehráno pro významné hosty dětské představení »Učitel ve francouzském zajetí« a 6. prosince v sále u J. Suldovského pro obecenstvo. Čistý výnos z představení měl posloužit jako vklad k založení »stálého fondu ku podpoře chudých dítek zdejší školy«. Výtěžek 202 korun k tomu ale nestačil, a tak se za 100 korun koupilo ošacení pro vybrané chudé děti, kalhoty pro devět hochů a boty pro devět dívek a 102 korun bylo uloženo ve spořitelně pro příští dobročinnost.
● Ve školním roce 1913/1914 se konaly oslavy 65. výročí panování Františka Josefa I., ale tentokrát jen formou tiché školní slavnosti, vedle nezbytné bohoslužby ve vinořském chrámu. Ve věku 70 let zemřel 3. června 1914 farář Šimon Bejvl, knížecí arcibiskupský vikář brandýský, který 28. srpna 1892 posvětil novou Obecnou školu ve Kbelích, a jeho pohřbu se zúčastnila kbelská školní mládež se všemi učiteli. Dějinami však pohnula smrt jiného člověka, a to na konci června.
Za devět dní poté, co se 19. června 1914 konala porada všeho učitelstva karlínského okresu, kde okresní školní inspektor Otakar Kremla hovořil »o výchově mládeže škole odrostlé« a kde se probírala výuka mluvnice a pravopisu a zjednodušení českého pravopisu, přišla zpráva ze Sarajeva o atentátu na následníka trůnu. Smrt arciknížete Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky Žofie hraběnky Chotkové a vévodkyně z Hohenbergu odstartovala události první světové války. Ta začala mládež škole odrostlou „vychovávat“ po svém a nebrala ohled na mluvnici ani pravopis, natož na nový Slabikář nebo na čítanku pro malé pojmenovanou »Poupata«, které se na zmíněné poradě také posuzovaly. Školní život sice neustal, ale světová válka, která se citelně dotkla i kbelské školy, byla přede dveřmi.
Školní mládež s učiteli absolvovala 4. července 1914 smuteční bohoslužbu za oběti sarajevského atentátu ve vinořském farním chrámu. Tou obrazně skončilo pro kbelskou obecnou školu relativně poklidné první období její existence za panování habsburské dynastie ve státním celku Rakousko-Uhersko, jenž právě prodělával agonii, kterou nepřežil. Kbelskou školu navštěvovalo tehdy 139 chlapců a 149 dívek, celkem 288 žáků, z nich 286 mělo katolické vyznání, dvě dívky evangelické.
