Karel Vágner se narodil uprostřed II. světové války 22. března 1942 ve štvanické porodnici jako čtvrtý syn Anny a Josefa Vágnerových. Ke 20letému Josefovi, 14letému Břetislavovi a šestiletému Vladimírovi přibyl do jejich kbelského domu s přízemním koloniálem benjamínek.
Tehdy ještě samostatná obec Kbely je tedy místem prvních vzpomínek Karla Vágnera, jeho dětských zážitků a klukovských rošťáren. Z války si mnoho nepamatuje. Vlastně jen to, že jej jako tříletého maminka ukrývala ve sklepě pod koženým kabátem, když se přes Kbely přehnalo v březnu 1945 masivní bombardování americkými letadly. Vzpomíná si ještě, že tam ošetřovali těžce raněného muže. Přesto ale nálet na kbelské letiště do jeho života zasáhl. Rodiče poslali synka k tatínkově sestře a Karlově tetě Martě Pucholtové do Bratronic na Kladensku.
Válka ale brzy skončila a manýry vesnického kluka vybavený Karel začal navštěvovat v roce 1948 kbelskou osmiletku. Sám o sobě říká, že si s ním učitelé hodně „užili“ a že posbíral i několik dvojek z mravů. Když dvojka z chování na vysvědčení nebyla, dostával od rodičů odměnu. Ale na školu vzpomíná rád, hlavně na klukovská přátelství, která tam uzavřel, na žákovské fotbalové mužstvo Spartak PAL Kbely, kde hájil branku tak jako v hokejovém týmu stejného jména a také na úspěchy školního pěveckého tria, jehož byl členem.
Po základní škole přišly úvahy o dalším studiu. Karel sice chtěl být traktoristou, ale jeho táta určil, že bude studovat na Střední ekonomické škole v pražské Resslově ulici. Rozhodnutí to však nebylo šťastné, prospěch z předmětů plných matematiky nevalný, a Karel nakonec studium nedokončil. Otec sice jeho přání respektoval, ale aby syn poznal, že vydělat si na živobytí není legrace, poslal jej na tříměsíční brigádu do papíren v Bělé pod Bezdězem, kde žila jeho sestra, Karlova milovaná tetička Baruška.
Po prázdninách už Karel do ekonomky nemusel a stal se učněm čakovické Veltechny. Ta jej vyslala do Škody Mladá Boleslav učit se univerzálním nástrojařem. Karel Vágner tady přišel na chuť nejen nástrojařině, ale také lehké atletice. Té se po učňovských povinnostech věnoval v tamním dorosteneckém atletickém oddíle a docílil pěkných výsledků i na republikové úrovni.
Sportovní úspěchy sbíral i ve Kbelích, kam se vracel z internátu na víkendy. Stále chytal v dorosteneckém fotbalovém týmu, jenž se dostal do nejvyšší soutěže a za Spartak PAL Kbely také skákal o tyči. Tehdy mu byl rovnocenným soupeřem známý televizní „sporťák“ Štěpán Škorpil, na což oba rádi vzpomínají.
Škodovka Mladá Boleslav nebyla pro mladého Karla Vágnera jen učením a sportem, do života se tu tam zapsal ještě jeden velký zážitek, a to koncert Orchestru Gustava Broma. Na pódiu stáli špičkoví muzikanti a v hledišti seděl mladík, kterému jejich hudba přímo učarovala. Z domova si přivezl otcův kontrabas a začal pilně cvičit pod vedením tamního vojenského kapelníka Janaty. Rozhodnutí to bylo osudové.
Začátky muzikantské kariéry Karla Vágnera lze opět hledat ve Kbelích, konkrétně v Dixielandu Jardy Špačka a potom v Big Bandu Mirka Podvala. V té době ale ještě netušil, že dilema sport či hudba se brzy rozhodne. Krátce před narukováním na vojnu měl Karel Vágner pracovní úraz, a sportovní kariéra se začala rozplývat. Při základní vojenské službě ve strážním oddíle, kde měl s sebou i milovanou basu, přišla myšlenka na studium hudby a 1. září 1963 se stal studentem plzeňské konzervatoře, odkud po svou letech přestoupil do Prahy.
Nemohl spoléhat na finanční podporu rodičů, tak si Karel Vágner musel peníze vydělat sám, a proto neustále hrál v některé kapele či hudební skupině. A byla jich za dobu studií pěkná řádka, v Plzni Transit Jana Černého a v Praze některé divadelní orchestry, skupina Sodoma & Gomora, kapela Pastýři, Greenhorns, Hroši Jana Spáleného, posléze v orchestru Karla Duby. Hudba ho však přivedla i k ohrožení života.
Orchestr Karla Duby byla legendární kapela, která často jezdila na zahraniční turné. Vágner se s touto kapelou vydal na šňůru po Mongolsku a Sovětském svazu. Shodou okolností v den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, 21. srpna 1968, kapelu vzali pořadatelé na výlet. Při dopravní nehodě autobus spadl ze srázu a převrátil se. Karel spolu s klávesistou Ivem Moravusem vypadli z autobusu oknem. Oba měli štěstí a spolu s Jiřím Jelínkem nehodu přežili. Karel měl rozbitou hlavu a poraněnou páteř.
Roku 1969 Karel Vágner absolvoval na pražské konzervatoři, ale to byl dávno profesionálním muzikantem se zkušenostmi z domácích i zahraničních pódií. V té době dostal nabídku z divadla Semafor a stal se členem jeho orchestru. Vzápětí přišla nabídka ještě lákavější, účinkování v muzikálu Hair v západním Berlíně. Odtud se vrátil v roce 1971 a stal se členem Tanečního orchestru Československého rozhlasu a doprovodné skupiny Evy Pilarové, kde po čase převzal i post kapelníka.
V roce 1973 založil Orchestr Karla Vágnera, který doprovázel Hanu Zagorovou a další známé zpěváky, spolupracoval i s pěveckou dvojicí Petr Kotvald a Stanislav Hložek nebo s kytaristou Lubomírem Brabcem a sbíral ocenění doma i v zahraničí. Koncem 70. let 20. století se Karel Vágner prosadil i jako skladatel populárních písní především opět pro jeho „Písničku“, jak říkal Haně Zagorové. Na jeho kontě najdeme také nejprodávanější písničku v historii naší země – „Holky z naší školky“. Bylo jí prodáno neuvěřitelných téměř jeden a půl milionu nosičů.
Ani tím však aktivita Karla Vágnera na hudebním poli neskončila. Zval do Československa zahraniční zpěváckou špičku, koncertoval a zdálo by se, že všechno, co chtěl, už dokázal. Omyl, jen co doba dovolila, už se zase rozhlížel, co dál.
Stal se zakladatelem hudební vydavatelské firmy Multisonic, orientované na českou národní produkci v celé její škále. Ve svém domě vybudoval nahrávací studio Charlie´s Company a vytvořil i hudební nakladatelství Studio W Publishing Company, kde zastupoval hlavně autorská práva hudebních skladatelů.
Přes své mnohé hudební a podnikatelské aktivity nezapomínal Karel Vágner ani na sport. Účastnil se zápasů fotbalového klubu Amfora a navštěvoval také tenis. Karel Vágner je rovněž otcem šesti dětí: Karla; Jakuba, světově uznávaného sportovního rybáře; Josefa, účinkujícího v muzikálu Bídníci, Kleopatra, Monte Cristo a Angelika; Terezy, účinkující v soutěži X-Factor; Anny, účinkující v muzikálu Bídnici, členky baletního souboru SND, juniorské mistryně republiky v moderní gymnastice; a Barbory účinkující v divadle a v muzikálu Mirjam Landové Bílý dalmatin.
