Dominantou Kbel a jejich nejvýznamnější stavbou je maják – věž umístěná v areálu letiště v Mladoboleslavské ulici. Věž je zdaleka viditelná a dostalo se jí i čestného místa ve znaku Kbel. O výjimečnosti této stavby svědčí také, že byla Ministerstvem kultury České republiky zapsána v roce 2004 do seznamu národních kulturních památek.
Autorem projektu věže se stal Ing. arch. Otakar Novotný, který spolu s architektem Josefem Gočárem projektoval stavby v civilní části letiště. Původně se jednalo o víceúčelovou stavbu, neboť sloužila k řízení leteckého provozu i coby vodárenská věž. Ke stavební realizaci projektu byla ve veřejné soutěži, kam se přihlásilo dvanáct firem, vybrána firma Ing. V. Diviš a Ing. J. Blažek z Prahy.
Stavební firma přistoupila k zakázce zodpovědně a nic prý neponechala náhodě. Zajistila si kvalitní stavební materiál a také neobvyklé přístroje, aby mohla odvést co nejlepší dílo. Třeba poměr vody a cementu do speciálního betonu kontrolovala na Ahlersově váze, kterou přivezla pro tento účel až z Francie, na přípravu betonové směsi používala vodu z řeky Jizery, která snad byla svým složením nejvhodnější, pečlivě sledovala zrnitost přidávaného písku a pravidelně kontrolovala jakost betonu.
Věž má celkovou výšku 43 metrů, železobetonovou konstrukci a beton je speciálního složení. Vzhledem k převážně opukovému podloží je stavba založena na metr silné betonové desce, která je umístěna asi čtyři metry pod povrchem na pevné skále. Věž má jedno podlaží podzemní a osm pater nadzemních, přičemž se šestiboký půdorys kónicky zužuje směrem vzhůru a horní část stavby s vodárenskou nádrží má kruhový půdorys.
Z masivního šestibokého podstavce pokračuje stavba šesti pilíři, které jsou v jednotlivých patrech propojeny vodorovnými vyztužovacími prvky. Na pilířích je ve výši 28 metrů instalována vodní nádrž, vyrobená ze speciálního betonu. Její objem činí přibližně tisíc pět set hektolitrů. Do nádrže se voda přečerpávala z podzemních zásobníků a vrtů tak, aby zásoba vody vždy byla dostatečná. Před možností zamrznutí vody nádrž chránilo jednak potrubím s horkým vzduchem a jednak obklady obvodových stěn a izolačním prostorem naplněným křemíkem. Objekt sloužil jako vodárna ještě v polovině sedmdesátých let 20. století a funkce signalizačního světelného majáku v leteckém provozu je zachována do současnosti.
Na obvodové stěně vodní nádrže jsou čtyři reliéfní emblémy podle návrhů akademického sochaře Jana Laudy. Motivem sochařské výzdoby je letectví a letecká doprava. Mezi sloupy je prostor o velikosti asi 20 metrů čtverečných, který je opatřen několik milimetrů silným sklem. Tudy vede železné schodiště s dřevěnými stupni a ocelovým zábradlím a výtah spojující šest pater věže a končící na ochozu nad nádrží ve výšce přibližně čtyřiatřiceti metrů. Na horní plošině majáku, která je asi čtyřicet metrů nad zemí, byl v době jeho vzniku umístěn silný reflektor na otáčivém rameni, jehož svítivost se uváděla v počtu dvou milionů kusů svíček. Dnes je maják stále využíván při řízení leteckého provozu, ale přístup k reflektoru je umožněn je po kovovém žebříku vedoucího k poklopu v lucerně věže.
V suterénu stavby jsou technické aparatury, tedy vodní čerpadla, topení, agregát na výrobu elektřiny a další zařízení. Ze střechy vede potrubní dešťový svod, který současně vykonává funkci bleskosvodu. Celá stavba je omítnuta. Patky pilířů v přízemí jsou z umělého kamene a omítka těchto patek je kamenicky opracována pemrlováním. Výtah uvnitř věže však již není funkční a obsluhu majáku je proto možné provádět pouze pěšky po schodišti.
Kbelská dominanta – maják má dnes své pevné místo mezi kulturními památkami a stala se hlavním symbolem Kbel.
