Rok 1968 byl svým způsobem osudový pro celé Československo a pro Kbely dvojnásob. Kbelští občané prožívali spolu s celou republikou události, které se u nás označovaly jako obrodný proces a ve světě coby pražské jaro, a pak jeho násilné ukončení vpádem vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Kromě toho se dosavadní obec u Prahy stala toho roku součástí hlavního města.
Nejdřív k pražskému jaru: Tímto termínem se označuje období politického uvolnění v Československu v roce 1968. Začalo už koncem roku 1967 na prosincovém plenárním zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které skončilo 5. ledna 1968, kdy se prvním tajemníkem ÚV KSČ stal Alexander Dubček, a pokračovalo do noci z 20. na 21. srpna téhož roku, kdy vojska Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu vstoupila do Československa, aby zastavila započaté reformy.
Většina z nich sice opustila Československo k 16. říjnu 1968 část ale zůstala na území státu jako „sovětské jednotky dočasně umístěné na území Československa“ bez časového stanovení termínu odchodu, formálně „do ukončení konsolidačního procesu“. Část těchto jednotek opustila zemi v polovině roku 1987, poslední pak až po sametové revoluci.
Reformy pražského jara byly pokusem uvolnit režim a urychlit proces demokratizace. Tento záměr se nesetkal s pochopením na sovětské straně, která vyslala (po neúspěšných jednáních) tisíce vojáků vojsk Varšavské smlouvy, aby zahájili okupaci země, jež měla odstranit z vedení státu reformní komunisty a umožnit vytvoření „dělnicko-rolnické“ vlády. Poté, co ČSSR následně vstoupilo do éry normalizace, vedení strany v podstatě znovu nastolilo politické a ekonomické hodnoty, které vládly koncem padesátých let.
Kronika 2. ZDŠ ve Kbelích komentovala události roku 1968 takto: „Od 1. ledna 1968 byly provedeny změny ve vládě a ÚV KSČ. Během ledna by proveden obrodný proces, prezident Antonín Novotný abdikoval, novým prezidentem byl zvolen armádní generál Ludvík Svoboda a prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexander Dubček. Strana přijala a vyhlásila nový polednový program a získávala příznivce i z řad nestraníků. Dne 21. srpna 1968 vstoupila na naše území vojska Sovětského svazu a Varšavské smlouvy a poměry u nás se měly opět normalizovat. V říjnu 1968 část vojsk z našeho území odešla, ale část vojsk Sovětského svazu zde dočasně zůstala. Lid zůstává věren socialismu a polednový program má být zachován, na straně lidu stojí i učitelé.“
Další zásadní událostí zvláštního roku 1968 bylo pro Kbely připojení k Praze. Stávající obec Kbely se stala součástí hlavního města Prahy v důsledku velké územně správní reformy, stejně jako některé jiné obce v blízkosti hlavního města, které byly k 1. lednu 1968 začleněny do Velké Prahy. Kbely byly vyňaty ze Středočeského kraje a přiřazeny do obvodu Praha 9.
V době připojení Kbel k Praze měla obec rozlohu 581 ha, 770 domů a sedm tisíc obyvatel. Starousedlíci byli v menšině, většinu obyvatel tvořili vojáci a jiní státní zaměstnanci, kteří se přistěhovali do Kbel vzhledem k tomu, že působili na vojenském letišti.
V té době se ve Kbelích nacházely:jesle, dvě mateřské školy, dvě základní školy (jedna experimentální), dvě školní kuchyně, zvláštní škola, požární dům, pošta, kino, hřbitov, zdravotní středisko, kaple sv. Alžběty, knihovna, spořitelna, nádraží (nyní zastávka), hotel Erko, motorest, budova MNV s místním rozhlasem, Lidový dům (kulturní dům), tělocvična (původní sokolovna) TJ Spartak Kbely, Malý kulturní dům (v Košařově ulici), průmyslové podniky Pal a Letecké opravny, zásobní zahrada města Prahy na pěti hektarech (hnízdiště ptactva).
Chráněnými památkami tehdy byly – barokní socha sv. Vojtěcha a svatováclavské kapličky. K dalším památkám patřily: štít na domě č. o. 33 s letopočtem 1798; sklepní zeď čp. 45 s letopočtem 1755 (byla obnovena roku 1810); pomník Mistra Jana Husa; pomník obětem I. a II. světové války (vytesán místním občanem Karlem Pacandou); dvě pamětní desky, jedna na domě čp. 249 (Karel Černý – zahynul v Terezíně), druhá u silnice do Ctěnic na pravé straně před železnicí na památku těch, kteří tady zahynuli při náletu 25. března 1945.
Začleněním Kbel do struktury Prahy došlo k řadě změn. Například dopravu k tramvajové dráze do Nového Hloubětína obstarávaly nyní městské autobusy č. 110, 185 a 201 za 1 Kčs.
Jednou z nejzásadnějších změn se stalo přejmenování názvů ulic. Cílem tohoto opatření bylo zamezit duplicitě názvů ulici na území Prahy. (Fakticky došlo k přejmenování v roce 1973.) Následující přehled přináší původní a nové názvy ulic ve Kbelích.
Původní název Nový název
Tylova Albrechtická
Alšova Bakovská
Palackého Vrchlabská
Kpt. Jaroše Lužanská
Nerudova Mladějovská
Dvořákova Miletínská
Resslova část Svijanské
Kašparova (ve Voříškově) Kramlova
Jaselské náměstí Novákovo náměstí
Elišky Krásnohorské (U Lindy) Vitíkova
Erbenova Xaverovská
Vrchlického Borovnická
Křižíkova Hrušovická
Čapkova + Smetanova Železnobrodská
Letňanská Toužimská
Nádražní – část Toužimská
Ctěnická Jilemnická
Čs. armády Mladoboleslavská
V Uličkách Dětenická a Předměřická
9. května Katusická
Mařákova (Resslova) Svijanská
Wolkerova Bratříkovská
Raisova Úlibická
Satalická Hornopočernická
Janáčkova Na Ovesníku
Husova Sojovická
25. února Luštěnická
Myslbekova Mohelnická
Švabinského Sychrovská a Benecká
Boženy Němcové Rovenská
Štursova Jabkenická
Partyzánů Chotětovská
Sukova (Dukelská) Žacléřská
Čihákova Dalešická
Novákova Hůlkova
Tyršova Rokytnická
Partyzánů Letců
Purkyňova Valdická
Karolíny Světlé Tuřická
Brožíkova Sovenická
Jiráskova Nymburská
Mánesova Olešnická
Příčná Všejanská
U Hřiště Huntířovská
Klicperova (část) Pelnářova
Bezručova Bojetická
Čechova Čejetická
Dobrovského Krnská
Dykova Dalovická
Fibichova Libichovská
Jungmannova Drahotická
K. H. Máchy Semčická
Obránců míru Martinická, Boseňská, Rožďalovická a Domousnická
7. listopadu Radvanická
Čakovická Semilská
Komenského (Chlumská) Slovačíkova
V roce 1968 se připravovaly oslavy 50. výročí založení leteckého sboru Československé republiky, v jejichž rámci byla naplánována výstava v areálu letiště Kbely. Otevřena měla být na závěr letních prázdnin roku 1968. Vzhledem ke vpádu vojsk Varšavské smlouvy do země 21. srpna 1968, která hned v prvních dnech okupace naší republiky obsadila zdejší letiště, musel být termín zahájení této výstavy přesunut na 12. října téhož roku. Rovněž program výstavy se proti plánům změnil, protože letištní plocha nesměla být pro prezentaci exponátů využita.
Přesto se však jednalo o největší expozici tohoto druhu, a ještě do konce roku překročil počet návštěvníků 50 tisíc. Náklady na vybudování letecké expozice překročily čtyři miliony korun, ale nebyly vynaloženy jednorázově, neboť již následující rok přešla celá výstava pod správu Vojenského muzea Československé republiky a stala se základem unikátního Leteckého muzea Kbely. V Leteckém muzeu se od té doby soustřeďovala letadla užívaná v různých obdobích a mnoho dalších historických památek včetně přistávacího modulu kosmické rakety z letu, kterého se účastnil první československý kosmonaut mjr. Vladimír Remek. Letecké muzeum
