Letiště Praha-Kbely je nyní letištěm vojenským, které leží na severovýchodě Prahy, na jihu kbelského katastru a částečně zasahuje i na území Hloubětína a Vysočan. V současnosti je tam umístěna 24. základna vojenského dopravního letectva, pod kterou spadala i letka ministerstva obrany, jež zabezpečuje přepravu ústavních činitelů.
Planina mezi obcemi Kbely, Letňany a okrajem Vysočan byla zvolena jako vhodná k výstavbě letiště v listopadu roku 1918. Původně zamýšlený prostor směrem k Proseku a Letňanům byl ministerstvem národní obrany změněn za druhou stranu od silnice (dnes Mladoboleslavská), protože se zde nacházelo jeteliště bez mezí (v majetku hraběte Černína), okamžitě schopné leteckého provozu, kdežto původní pozemky byly majetkem více rolníků. Tím se letiště dostalo do kbelského katastru.
Kbelská kronika o tom píše: „Krátce po převratu přišli do obce vojáci, ubytovali se v cihelně čp. 92 (hraběcí, pak Průchova kruhová cihelna) a postavili na pravé straně směrem k Vysočanům stan pro dvě letadla. Byla to obyčejná rakouská bitevní letadla typu Brandenburg. První lety byly provázeny velkým zájmem obyvatel. Akrobacie prováděl pilot Lachmann.“
Z kbelského letiště poté, co zde bylo vybudováno několik budov a plátěných hangárů, už v prosinci 1918 vzlétly první letouny. Stalo se tak první plnohodnotným letištěm založeným po 1. světové válce na českém území. Před ním existovalo ještě letiště v Chebu, které bylo založeno za habsburské monarchie a prozatímní letiště na poli nedaleko Strašnic.
Podle kbelské kroniky lze zrekonstruovat historii prvních roků činnosti letiště. V zimě roku 1918 přišla do Kbel italská mise a postavila dva velké hangáry pro třímotorová letadla. Po ní následovala mise francouzská se 40 muži, kteří bydleli v takzvané térovně (firmy na výroku krycí střešní lepenky Lukeš a Hák). Italská letadla přiletěla z Vídně roku 1919. Následovala stavba baráků pro mužstva, hangárů a dílen pro letadla. Roku 1920 byl vybudován první definitivní hangár z železobetonu.
Francouzsko-rumunská letecko-dopravní společnost Societé Franco-Roumanie de Navigation Aérienne přejmenovaná roku 1925 na Compagnie Internationale de la Navigation Aérienne – CIDNA zahájila provoz Praha—Paříž 27. července 1920. Za měsíc se začalo létat mezi Prahou a Varšavou, později do Vídně a Cařihradu. První let s pasažérem na trati Praha—Bratislava se uskutečnil 20. října 1925 dvouplošníkem Aero 14 Brandeburg pilotovaným Karlem Brabencem a jediným cestujícím byl redaktor Lidových novin Václav König.
Letiště se postupně stalo centrem rozvoje československého letectví a bylo jím až do roku 1937, kdy se otevřelo letiště v Praze-Ruzyni. Letiště ve Kbelích v letech 1921 až 1931 pravidelně navštěvoval prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk.
Prvními obětmi letectví ve Kbelích byl npor. Hanek, pilot Smetana a dva uhořelí Američané, muž a žena. Velký požár vypukl na letišti 4. listopadu 1922. Hašení bylo ztíženo nedostatkem vody, proto byla roku 1923 vybudována artéská studna. V roce 1928 byla na letišti postavena vodárenská věž, která sloužila zároveň jako světelný maják. Ten měl podle tehdejších údajů svítivost milionu svíček. Věž je od roku 2004 chráněna jako kulturní památka.
V roce 1929 se na kbelském letišti usídlil 6. bombardovací pluk. Roku 1933 se tam uskutečnil první velký armádní letecký den, při němž se poprvé v Československu předvedli skupinoví letečtí akrobaté. Dalšího leteckého dne v roce 1936 se zúčastnilo na dvě stě letadel a zhlédlo jej více než čtvrt milionu diváků.
Koncem třicátých let se letiště i s letci připravovalo na okupaci. Na jejím začátku bylo kbelské letiště mezi prvními obsazenými objekty v Čechách. Letadla padla do německých rukou a letci se ubírali do zahraničí, kde se mnozí zúčastnili odboje. Nacisté letiště přeměnili na dílny a na dopravní letiště, ale koncem války bylo jen v rukou Luftwaffe.
Koncem války podnikalo na Kbely nálety americké letectvo, konkrétně 15th Air Force USAAF. Největší proběhl 25. března 1945. Po osvobození se do Kbel vraceli českoslovenští letci, kteří bojovali v SSSR (například František Fajtl) a ve Velké Británii. Následnou rekonstrukcí se kbelské letiště stalo vojenským dopravním letištěm.
Od července 1994 bylo letiště Praha–Kbely sídlem 6. základny dopravního letectva. Při letišti fungují ještě Vojenský technický ústav letectva a protivzdušné obrany (od roku 1922) a Letecké muzeum Kbely (1968). K 1. červenci 2003 byla základna přejmenována na 24. základnu dopravního letectva T. G. Masaryka.
Existence vojenského letiště měla vždy značný vliv na život v kbelské obci a pozdější části Prahy. Přítomnost důstojníků a jejich rodin působila zejména na počet a složení obyvatel Kbel. V souvislosti s letištěm vznikly i podniky, které vytvářely pro místní pracovní příležitosti a staly se i patronátními závody zdejších škol, materiálně a finančně podporovaly různé akce a pro místní obyvatele a jejich děti zajišťovaly rekreace a podobně.
