Kbelský Lidový dům se nachází v Toužimské ulici (původně Letňanská). Byl postaven v roce 1928. Do té doby nebyl ve Kbelích žádný kulturní stánek. Lidé se scházeli po hostincích se sály, například U Karbusů nebo U Halíků, nakonec se kbelská kultura usadila v hostinci U Morsteinů za dráhou. Tam se hrálo divadlo, cvičilo a pořádaly se taneční zábavy. V roce 1926 se začalo uvažovat o výstavbě Lidového domu. Nejprve bylo ustaveno družstvo. Po velkých potížích se obci podařilo zakoupit pozemek, sehnat finanční úvěr u záložny na Florenci v Praze a zajistit stavební firmu stavitele Hradce ze sousední Vinoře. Veškeré zemní práce byly provedeny svépomocí a členové družstva pomáhali i při stavbě. Kolaudace se uskutečnila 9. května 1928 a do užívání byl Lidový dům předán 3. června 1928.
Vznikla zde restaurace a v sále působil kulturní a divadelní kroužek a cvičili členové Federace dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). Roku 1938, před blížící se válkou, návštěvnost na kulturních akcích klesala a příjmy z nich se snižovaly, takže nakonec nestačily ani na zaplacení úroků z půjčky. Družstvo Lidového domu se dostalo do finančních potíží, zejména když záložna na Florenci vypověděla úvěr a žádala jeho okamžité zaplacení.
V době okupace byl Lidový dům zabrán Němci a v sále byla zřízena opravna německých automobilů. Po osvobození se uspořádala dobrovolná sbírka k získání finančních prostředků na opravu rozbité podlahy. Byly nově položeny parkety, opraveno jeviště, a ještě v roce 1945 opět sloužil Lidový dům veřejnosti.
V roce 1945 byl také ustanoven správce Lidového domu. Roku 1948 byl dům jako Kulturní beseda konfiskován a následně předán místnímu národnímu výboru. V roce 1954 byla Kulturní beseda přejmenována na Osvětovou besedu. V jejím čele byl dlouholetý pracovník Lidového domu Josef Vágner, který organizoval kulturní činnost, byl šéfem symfonického orchestru a zastával funkci hospodáře.
Rozsáhlá rekonstrukce Lidového domu začala roku 1973 a trvala pět let. Opravy se týkaly elektroinstalace, hygienického zařízení, ústředního topení, kanalizace, přistavěla se tělocvična. Po tu dobu nebyla přerušena výuka kurzů, které navštěvovalo skoro 860 zájemců. Jednalo se například o kurzy jazykové, hraní na různé hudební nástroje, cvičení, kreslení, baletu a taneční. Nepřerušila se ani činnost kbelského symfonického orchestru a komorního kvarteta, ani chod restaurace. Znovuotevření se uskutečnilo 28. února 1978. V kulturním programu vystoupil mimo jiné i národní umělec Eduard Haken, který prohlásil, že je v sále výborná akustika.
Interiér Lidového domu byl tehdy vyzdoben různými uměleckými díly. V prostorách původní hospody byla zřízena takzvaná slavnostní schůzovní místnost místních komunistů, vybavena stylovým nábytkem a vyzdobena obrazy Lenina, Gottwalda, Zápotockého a obrazem „V důlní třídírně“. Všechny tyto obrazy byly dílem akademického malíře Vincence Živného.
V roce 1982 se dokončila přístavba z Bakovské ulice a otevřen byl nový bar. V Lidovém domě v té době vystupovala řada známých umělců. Hrály se pohádky pro děti, pořádaly zábavy, vystoupení dětí ze škol, různé organizace tady pořádaly plesy a konaly se schůze a zasedání.
Po roce 1989 se sice o budovu přihlásili potomci bývalých majitelů, ale původní rozhodnutí o jejím vyvlastnění bylo potvrzeno. V roce 1991 byla místo „Rudého salonku“ opět otevřena původní restaurace. Od roku 2000 byl Lidový dům zcela majetkově vypořádán a je vlastnictvím MČ Praha 19.
Začalo se s další rekonstrukcí budovy, opravil se suterén, kde vznikly klubové místnosti, restaurace se rozšířila o vinárnu, opravila se tělocvična, zateplila fasáda a opravila střešní krytina. Z bývalé schůzovní místnosti byla navržena svatební síň, která od roku 2002 slouží nejen pro oddávání, ale také pro vítání nových kbelských občánků. Rozsáhlé změny nastaly také v interiéru zasedání. Lidový dům je jednou z výrazných dominant Městské části Praha 19 a patří mezi největší kulturní stánky v širokém okolí.
