Období po konci I. světové války bylo v celé Evropě dramatické, provázené bídou, násilím, atentáty na státníky, rozvratem hlavně v Německu. Nově vzniklá Československá republika však představovala ostrov relativního klidu. Projevovala se ale velká drahota a později i důsledky peněžní reformy, jejímž otcem byl ministr financí Alois Rašín, což dopadalo těžce i na obyvatele Kbel.
Růst cen životních potřeb dokumentuje následující porovnání mezi lety 1914 a 1920: Za obnos 10 korun se dalo koupit v letech 1914/1920 – pšeničné mouky 21 kg/5,9 kg, brambor 132 kg/16 kg, vejce 100 ks/8 ks, mléko 33 l/3 l, cukr 12 kg/1,11 kg, maso hovězí 5 kg/0,5 kg, maso vepřové 4 kg/0,3 kg, pivo 28 l/5,2 l, černé uhlí 3,1 q/0,2 q. Naproti tomu se po sedmi letech poprvé v obchodech objevily rohlíky.
Nicméně obec záhy po válce vykročila vstříc novému životu v osvobozené vlasti, do období mezi dvěma světovými válkami, které bylo pro Kbely v mnohém zásadní a změnilo jejich tvář. Spolky ve Kbelích obnovovaly činnost, probouzel se i kulturní život.
Koncert zpěváckého spolku Typografia a smyčcového kvarteta učitelů, který 30. března 1919 uspořádal učitelský sbor obecné školy, byl jednou z prvních kulturních akcí. Podle školní kroniky znamenal slibný začátek snahy povznést obyvatelstvo z duševní bídy, do níž za války zabředl.
Do Kbel se ze slovenského Zvolena vrátil učitel obecné školy Jaroslav Kunstovný, který tam byl povolán učit a poznal na vlastní kůži řádění maďarských bolševiků Bély Kuhna, kteří napadali Slovensko a obsadili jeho velkou část. V červnu roku 1919 boje s Kuhnovými bolševiky ustaly a mírové porady v Paříži stanovily hranice mezi ČSR a Maďarskem.
Krátce po vzniku republiky se ve Kbelích zdvihl odpor proti vyučování náboženství v obecné škole. Žádost občanů z 9. února 1919 o zrušení povinné výuky náboženství vyústil v rozhodnutí, že jeho vyučování bude nyní dobrovolné. To vedlo k situaci, že žáci před hodinami náboženství až na nepatrný počet opouštěli třídy, tropili hluk a rušili ostatní třídy. Škola proto zazařovala hodiny náboženství na začátek nebo konec vyučování.
Boj proti klerikalismu však neustal a řada kbelských občanů požadovala odluku církve od školy a navrhovali laickou školu. S tím souvisí vznik organizace „Volná myšlenka pro Kbely a okolí“, která soustředila občany bez vyznání a také je zastupovala v různých věcech úředních. Řada Kbelských v té době vystupovala z církve. Uvádí se, že v obci zůstalo jen dvacet procent věřících obyvatel. Činnost Volné myšlenky netrvala dlouho, během roku 1921 byla ukončena.
Ještě roku 1919 prodal hrabě Černín kbelský dvůr o rozloze 500 hektarů půdy řediteli Živnobanky Františku Bělohříbkovi, ale pro ztrátové hospodaření jej převzalo město Praha, které dvůr následně pronajímalo. Posledním nájemcem dvora byl Karel Průcha do roku 1946.
Slavnost sázení Lípy svobody uspořádal učitelský sbor obecné školy 26. října 1919 za velké účasti místních lidí i návštěvníků. O významu 28. října promluvil při té příležitosti učitel Karel Kupka. Lípa svobody, která roste na současném náměstíčku u křižovatky ulic Mladoboleslavská, Krnská a Vrchlabská, se v roce 2019 dožila sta let.
Jednou z hlavních osobností pro rozvoj kulturního života ve Kbelích Byl učitel obecné školy Karel Kupka, který se pak stal v roce 1937 řídícím učitelem. Založil obecní knihovnu, která byla slavnostně otevřena 26. října 1920. Založil rovněž obecní kroniku, kterou do té doby zastupovala kronika obecné školy, za jeho působení vznikl při škole pěvecký a hudební kroužek, Kupka také pomáhal s pracemi na obecním úřadě, žil v obci a s obcí.
Na konci roku 1918 se začalo ve Kbelích budovat první letiště v Československu. Na přelomu let 1918 a 1919 postavili italští vojáci ve Kbelích dva hangáry pro třímotorová letadla Caproniho a po nich následovali Francouzi, kteří se ubytovali v takzvané Thérovně čili v továrně na střešní krytinu a také oni pracovali na vybavení letiště. Stavěli hangáry, baráky pro obsluhu, upravovali plochu a dráhy. Roku 1919 byla na letišti přijata jako první italská letadla, která přiletěla z Vídně.V létě roku 1920 již z letiště odlétaly spoje do Paříže, Varšavy, Vídně i Cařihradu a provoz se stále zvyšoval. V červnu roku 1920 navštívil kbelské letiště prezident T. G. Masaryk, aby si prohlédl letadla hlavně české provenience.
Bylo to den poté, co na letišti zahynul při letecké akrobacii pilot nadporučík Hánek. V dalších letech přibyla jiná letecká neštěstí, která provázela počátky aviatiky. V plamenech letadla, jež se na letišti vzňalo 2. července 1921, uhořeli pilot Smetana a dva českoameričtí pasažéři. V červnu 1922 zahynul při závodním letu výborný pilot Munzar.
Několik dalších tragédií postihlo kbelské letiště od konce března do června 1924. Pilot rotmistr Petrášek se zabil 30. března 1924 při pádu s letadlem typu Spad. Kuriózní nehodu, která měla šťastný konec, zažil pilot Lasoň, jenž se zřítil také v letadle Spad 17. května 1924 u Kbel. Jeho stroj se převrátil, takže letec visel hlavou dolů a v této poloze narazil do ovocného stromu. Motor letadla spadl na zem a na stromě zůstal zbytek trupu s pilotem. Náhodou byl na blízku učitel Karel Kupka, který s přispěním dalších občanů pilota vyprostil. Ten utrpěl jen na rukou a nohou pohmožděniny.
Žák pilotní školy Souček uhořel v padajícím letadle typu Anatra 20. května 1924. Letadlem státních aerolinií, jež přiletělo z Bratislavy 10. června 1924, byla zabita kbelská občanka Antonie Holečková, kterou při cestě po silnici do Hloubětína zasáhl konec křídla do krku a přerazil ji vaz. Kbely a letectví
Vznik letiště a rovněž pozemková (záborová) reforma, která se týkala hlavně zemědělských a lesních pozemků šlechty, přispěla k rozmachu průmyslu a stavebnímu boomu ve Kbelích. Roku 1921 byla postavena Československá vojenská továrna na letadla. Později se přestěhovala do Letňan. Po roce 1921 vznikla kasárna a stavěly se také čtyři důstojnické domy v nynější Hůlkově ulici u letiště, kde bydleli důstojníci s rodinami. Elektrifikace obce probíhala v roce 1923. Již dříve ale došlo k elektrifikaci prostor letiště. Roku 1924 se dehtovala první silnice vedoucí okolo letiště. Kolem roku 1925 se stavěl značný počet rodinných domů ve čtvrti Za dráhou a Pod dráhou a k Čakovicím.
V roce 1926 se Hlavní vojenské telegrafní dílny přestěhovaly z Pohořelce do Kbel. Později se zdejší provozy rozšířily o výrobu elektrických zapalovacích soustav pro výbušné motory, a tak vznikla známá továrna PAL. Také v okolních obcích vznikaly továrny a provozy, které souvisely s letectvím.
Výrazněji se rozvíjely také sportovní aktivity. Fotbalový klub AFK byl založen 7. března 1921. Avšak zrod kbelského fotbalu sahá až do roku 1911. Nové hřiště sportovního klubu AFK, který v té době již samozřejmě nezahrnoval jen fotbal, bylo otevřeno roku 1934.
Významnou událostí pro celé Československo, která tak daleko přesáhla místní rámec, bylo první vysílání rozhlasu v Československu ze stanu u letiště ve Kbelích, jež se uskutečnilo 18. května 1923. Rozhlas
Také samospráva a orgány obce doznaly po vzniku republiky změn. V takzvané Socialistické radě, která vznikla 16. ledna 1919, se spojili členové sociální demokracie a národních socialistů a jejich zástupci vystoupili z obecních orgánů, aby vyvolali nové volby. Volby v obci proběhly 16. června 1919 a sociální demokraté získali 12 mandátů, 11 mandátů národní socialisté a jeden strana agrární. Starostou se stal Antonín Suldovský, o čemž rozhodl nakonec los, neboť dva kandidáti měli shodný počet hlasů. Sčítání v roce 1920 ukázalo, že v Kbelích bylo tehdy 133 domů a žilo v nich 1706 obyvatel.
Nové volby do obecního zastupitelstva proběhly v roce 1923 a z nich vzešel také nový starosta František Koudela. Prvním počinem tohoto zastupitelstva bylo rozdělení bývalého černínského dvora na části, které byly poskytnuty občanům obce buď pro stavební nebo zemědělské účely. Zastupitelstvo požádalo ministerstvo železnic o zřízení železniční zastávky pro vzrůstající počet obyvatel a jejich potřebu dojíždět do zaměstnání. Žádosti nebylo vyhověno s odůvodněním, že blízko je zastávka v Satalicích.
František Koudela se koncem roku 1924 stal starostou celého karlínského okresu, a tak vznikla nutnost nové volby starosty, kterým se v listopadu 1924 stal Karel Málek. Ve volbách roku 1927 získala deset mandátů strana národně-socialistická, devět komunisté, po dvou mandátech sociální demokraté a strana živnostníků a jeden mandát pak strana agrární. Starostou byl zvolen Karel Franc. Volby z 25. srpna 1929 potom přinesly následující výsledky: 11 mandátů národní socialisté, sedm komunisté, tři sociální demokraté, dva strana republikánská a jeden mandát strana živnostenská, starostou se stal Eduard Chlost.
Důležité byly pro Kbely roky 1927 a 1928. Hned na začátku roku 1927 získala kbelská obecná škola konečně definitivního řídícího učitele, jímž byl ustanoven Jan Šolc, čímž skončilo časté střídání řídících učitelů, kteří funkci buď ani nenastoupili nebo po pár měsících odešli, když funkci zastupujícího řídícího učitele vykonával vždy Jaroslav Kunstovný.
Roku 1927 byla otevřena sokolovna. Budova byla postavena za neuvěřitelných pět měsíců, a to bez mechanizace. U sokolovny se vybudovalo hřiště.
Od roku 1927 získaly Kbely spojení s Prahou, když na četné žádosti orgánů obce byla 24. ledna 1927 Správní radou elektrických podniků v Praze do Kbel zřízena autobusová trať označená jako „F“, která vedla ze sousedních Vysočan, což usnadnilo dojíždění obyvatel obce do vysočanských továren. Jízdenka do Vysočan stála 3,80 Kčs. U silnice do Vinoře vznikla na železniční trati provizorní vlaková zastávka.
Kbely v roce 1927 získaly svého lékaře MUDr. Františka Husu. Do té doby sloužil Kbelským lékař ve Vinoři. Později přibyla ještě lékárna.
Americký letec Clarence Chamberlin, který jako druhý přeletěl Atlantický oceán, když cestu z New Yorku do Berlína absolvoval za 49 hodin, navštívil kbelské letiště 15. června 1927. Jako první přeletěl Atlantik 3. června 1927 americký pilot Charles Lindbergh na jednoplošníku. Cestu z New Yorku do Paříže urazil za 33 hodin.
V roce 1928 byl dán na kbelském letišti do provozu maják s vodárenskou věží. Ve stejném roce byl v obci dostavěn a otevřen Lidový dům Kbelský maják Lidový dům
V roce 1929 byla neobyčejně tuhá zima. Trvala hned od 1. ledna až do 15. března 1929. Kbelská kronika o ní referovala následovně: „S příchodem jara skončila svou krutou vládu tuhá zima. Po celý měsíc leden a únor byly kruté mrazy, jakých v Čechách nebylo od roku 1756. Nabyly vrcholu ve dnech 4., 5. a 6. února, kdy rtuť teploměru klesla na – 38 oC a v Českých Budějovicích dokonce na – 41 oC. Polní a lesní zvěř z větší části vyhynula, hladovějící a zimou zmírající zajíci plížili se po dvorech a zahradách, ptactvo hynulo v té míře, že v pražských sadech nasbírány denně koše ubohých opeřenců. Z ovocného stromoví utrpěly nejvíce vlašské ořechy, které pomrzly úplně, z třešní asi polovina, jabloní dvě pětiny a hrušní 30 procent. Ve Kbelích zmrzly všechny stromy krásné třešňovky mezi dvorem a železniční tratí. Sníh začal padati dne 31. prosince 1928, sypal se celou noc, takže na Nový rok 1929 bylo na 30 cm sněhu. Sněhová vrstva ve Kbelích se častými chumelenicemi zvýšila až na 72 centimetrů a kryla zemi do konce března.“
Kbely měly i divadelní spolek, který byl založen v roce 1929 a hrál v hostinci Na růžku, v Lidovém domě, Sokolovně a hostinci U Suldovských.
