V padesátých letech 20. století dosáhl počet obyvatel Kbel již šesti tisíc a obec evidovala 598 čísel popisných. Většina obyvatel pracovala v průmyslu, jen malá část z nich byli zemědělci. Kromě velkých závodů bylo v obci pět takzvaných komunálních podniků a čtyři družstva, jedenadvacet obchodů a třináct živnostníků.
Kbelský dvůr byl rozparcelován a zemědělská půda se rozdělila malorolníkům. Roku 1950 došlo k opětovnému spojení pozemků a vzniklo JZD Kbely. Někteří sedláci však do něj nechtěli dobrovolně vstoupit. JZD bylo však v roce 1955 zrušeno a jeho pozemky se připojily ke Státním statkům Vinoř a Čakovice, k JZD Satalice a Letňany. Tím téměř zanikl zemědělský charakter obce.
Telegrafní dílny (za protektorátu Ostmarkwerke) se přejmenovaly na podnik Pal (průmysl autoletecký). Pal, který byl v této době rozšířen, vyráběl komponenty pro automobilový průmysl u nás i pro zahraniční trh. Letecké opravny v Toužimské ulici vznikly vyčleněním z podniku Rudý Letov Letňany v roce 1952. Pro zaměstnance obou podniků se stavěly podnikové ubytovny a domků.
Na počátku roku 1955 se rozhodlo o výstavbě nového sídliště směrem k Vinoři na ploše mezi železnicí a hospodářským dvorem, aby se zmírnil nedostatek nových bytů v obci převážně pro rodiny zaměstnanců ministerstva národní obrany. Stavbě předcházel podrobný průzkum zásob vody, který zjistil, že vodní zdroje jsou v této lokalitě dostatečné. Stavební podnik Konstruktiva začal stavět prvních osm bytových bloků s více než stovkou bytových jednotek. Stavbu dokončil v roce 1956 a byty na Sídlišti I. byly předány k užívání.
Mezitím se připravovala výstavba Sídliště II. mezi ulicemi Nádražní a Ctěnická, dokončilo se v roce 1961, stejně jako zavážení malého rybníka, který se nacházel vedle velkého rybníka proti zdravotnímu středisku. Při stavbě tohoto sídliště se již uvažovalo také s občanskou vybaveností. Vznikly tak nové prodejny a také moderní budova mateřské školy. Ke konci padesátých let 20. století měla obec 21 obchodů, dvě provozovny, šest hostinců a osmnáct živnostníků. Došlo také k výstavbě budovy místního národního výboru, jeslí a druhé mateřské školy. První mateřská škola byla umístěna v čp. 350. Kbely byly začleněny do okresu Praha-sever, pak Praha-východ.
Nedostatečnou kapacitu stávajících budov základní školy měla vyřešit stavba nové školy. Kbelské školství Ač o kbelském školství píšeme pod uvedeným hypertextovým odkazem, o vzniku nové školy podrobněji referujeme také zde, neboť se jednalo o velmi významný počin v historii Kbel.
Základní kámen nové školy byl slavnostně položen v Albrechtické ulici (tehdejší Tylově ulici) 5. dubna 1959. Stavbu, jež se o rok zdržela a o značnou finanční částku prodražila, protože byla postavena jako škola „experimentální“, opět zajišťoval podnik Konstruktiva. V nové škole se po slavnostním otevření 3. září 1961 začalo vyučovat od školního roku 1961/1962. Jejím prvním ředitelem byl jmenován Josef Soukup a jeho zástupcem Jaroslav Novotný.
Nová budova školy měla tehdy dvě poschodí, administrativní budovu, pavilony školní družiny, tělocvičny a dílen, celkem 17 tříd, dvě odborné pracovny, hudební místnost a příslušné kabinety. Kapacitou byla určena pro 450 žáků a její vybudování přišlo na více než 4,5 milionu korun. Vybavení měla vývojové – individuální nábytek, vývojové pomůcky, nátěry tabulí, malbu tříd a také osvětlení. Úkolem této školy bylo toto vývojové zařízení zkoumat a zkušenosti s ním předávat odborným výzkumným školským pracovištím.
Experimentální škola byla též školou exkurzní, jak ji označila školní kronika. Za první školní rok ji navštívilo více než padesát delegací, z toho třicet zahraničních. Prezident africké republiky Mali Modibo Keita ji navštívil 1. června 1962. Školu si prohlédli i ministr školství Rumunské lidové republiky Mogurescu s chotí, ministři školství a veřejných prací republiky Niger, delegace ze socialistické Kuby a jiných zemí Severní a Jižní Ameriky, z Afriky, Japonska, Sýrie, Indie, Barmy, téměř z celé Evropy a podle kroniky se škola všem velmi líbila.
Co vlastně znamenalo, že nová škola byla experimentální? Experimentální školy vznikaly na základě usnesení ÚV KSČ „O těsném spojení školy se životem a o dalším rozvoji výchovy a vzdělání v ČSSR“ z dubna 1959 a podle zákona o soustavě výchovy a vzdělávání, který stanovil, aby se na řízení výchovy a vzdělávání podílela věda, technika a umění. Posláním takzvaných experimentálních škol bylo, aby pedagogické nebo jiné vědecké instituce experimentálně řešily při plném zachování vlastní výchovné a vzdělávací funkce škol problémy komunistické výchovy a vzdělávání mládeže, popřípadě prověřovaly účelnost a hospodárnost nových způsobů výstavby škol a vhodnost nových typů školního zařízení a moderních učebních pomůcek, jimiž byly školy vybavovány (jako tomu bylo v případě ZDŠ Kbely).
Pedagogická nebo jiná vědecká instituce mohla v takové škole provádět i vědecký výzkum dílčích problémů, hlavně při řešení speciálních pedagogických otázek. Pro experimentální školy platily stejné učební plány, učební osnovy, učebnice a všechny předpisy platné pro ostatní školy téhož druhu včetně ustanovení o výkonu školního, případně státního dozoru. Zásadní změny organizace těchto škol, učebních plánů a osnov, pokud byly předmětem experimentálního výzkumu, schvalovalo ministerstvo školství a kultury. Experimentální škola byl přitom název pracovní, a proto se neměl uvádět ve stanoveném názvu školy, ani se ho nemělo užívat na štítu k zevnímu označení školy, na úředních razítkách a listinách.
Spolu s velkým stavebním rozvojem pokračovaly v tomto období také terénní úpravy v obci. Budovaly se nové komunikace a chodníky a pokládaly inženýrské sítě. Především práce na zřízení kanalizace byly v těchto letech velmi intenzivní.
Údaje za sčítání lidu, které proběhlo k 1. březnu 1961, uvádějí, že v obci Kbely žilo celkem 6742 obyvatel, z čehož bylo 3300 mužů a 3442 žen. V obci tehdy stálo 565 rodinných domů, devět zemědělských usedlostí, 130 bytových domů a 17 domů nebytových. Dále zde bylo ještě 88 takzvaných nouzových staveb.
V lednu roku 1962 se přistoupilo k demoličním pracím bývalého pivovaru, který postavil roku 1758 rod Černínů z Chudenic, jemuž Kbely tehdy patřily. Také se započalo se stavbou nového zdravotního střediska, a to v místech, kde dříve stávala kbelská tvrz, později poplužní dvůr s čp. 1. Brána vjezdu do tohoto dvora byla zdobena rodovým znakem Černínů, ale i ta byla v dubnu roku 1965 zbourána a znak se svolením místního národního výboru rozbit. Zdravotní středisko se podařilo dokončit o tři roky později a své ordinace tam měli zubní a praktičtí lékaři.
Roku 1962 začal vycházet kbelský „Zpravodaj“ vydávaný MNV Kbely. Lze ho považovat za předchůdce současného dvouměsíčníku „Kbelák“, který vydává Úřad Městské části Praha 19.
Roku 1963 došlo k otevření hotelu ERKO ve II. sídlišti na konci Katusické ulice (nyní se v části budovy nacházejí byty a prostory po restauraci jsou uzavřeny). Ve stejném roce 1963 vzniklo také nové širokoúhlé kino v bývalém domě U Suldovských v Mladoboleslavské ulici. Pro malý zájem siváků bylo však v roce 1994 uzavřeno. Dnes je v objektu pneuservis.
Roku 1964 se boural zchátralý pivovar a některé domky a stodoly ve dvoře. Dnes stojí na jeho místě nové bytové domy a prodejny. V roce 1965 byla otevřena nová hasičská zbrojnice vedle Lidového domu, Stavěla se několik let a bylo na ní v Akci Z odpracováno několik tisíc brigádnických hodin. V roce 2016 byla zbourána pro velké náklady na provoz objektu. Na jejím místě se počítá s výstavbou nové knihovny. Nová hasičská zbrojnice byla otevřena v roce 2009.
V roce 1965 se v obci nacházely dvě devítileté školy (1. ZDŠ v současné Albrechtické ulici a 2. ZDŠ v dnešní Slovačíkově ulici, nyní je tam Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra) a navštěvovalo je dohromady 1210 dětí. Mateřské školy (1. MŠ v dnešní Krnské ulici a 2. MŠ v Sídlišti II. v ulici Letců) sloužily 180 dětem.
V roce 1966 byl ustaven Klub důchodců ve Kbelích, nyní se nazývá Nyní Klub seniorů a jeho členové se scházejí na pravidelných setkáních.
Roku 1966 se začaly vyměňovat dřevěné sloupy na elektrické vedení za betonové. V roce 1967 se opravovaly chodníky a silnice a dokončovala se povrchová kanalizace. V témže roce 1967 se otevřela nová jídelna pro 2. ZDŠ „u Tlustošů“ (dnes cukrárna Avanti). Doposud se vozila jídla ze školy v Albrechtické ulici a jídelnu měla škola z původních dílen v areálu školy. Počet obědů byl vysoký, proto se musela zřídit nová školní jídelna s vývařovnou.
V roce 1967 bylo dokončeno bourání pivovaru a bylo zjištěno, že studna Barborka má stále hodně vody a po odstřelování pivovarských budov byla obezděna a zakryta silným příklopem, aby byla připravena při náhodném nedostatku vody. Rovněž v roce 1967 se stavěly svépomocí garáže, kterých bylo přes dvě stovky.
Do roku 1967 spadá také kontroverzní akce, která názorně vypovídá o vztahu tehdejšího aparátu místního národního výboru k životnímu prostředí. V březnu toho roku byla vykácena staletá kaštanová alej při cestě do Vinoře. Některé stromy vykazovaly sice poškození, ale řada z nich byla zcela zdravá a životaschopná, a přesto došlo k jejich poražení. Dlouho pak cestu lemovaly jen vysoké pařezy, jejichž odstranění by poškodilo silnici, kolem které stály.
Velmi důležitá událost, která znamenala pro obec Kbely a její obyvatelé zásadní změnu, se odehrála 20. prosince roku 1967. Ten den byla uspořádána v hotelu Erko slavnostní veřejná schůze národního výboru a zde bylo vyhlášeno připojení obce Kbely k hlavnímu městu Praha, konkrétně k jejímu devátému obvodu. Opatření vstoupilo v účinnost 1. ledna 1968.
