Malíř a fotograf Petr Probst se narodil v roce 1948 ve Kbelích, kde navštěvoval také základní školu. Většinu života prožil ale mimo Kbely. Původním povoláním je technik, vystudoval SPŠ strojní a do roku 1999 byl činný v oboru analytických přístrojů a měření životního prostředí.
Malovat začal pro své potěšení v 70. letech 20. století už při studiu na průmyslové škole. Od prvních pokusů se poprvé přiblížil k jakémusi odstínu výtvarné práce, jak to sám charakterizuje, na vojně, kde byl kresličem map, seznámil se s písmem a měl neomezený přístup k barvám. Tam také zjistil, že bez znalosti techniky malby a kresby to nepůjde.
Po návratu do civilního života malovat nemínil, ale štětce mu do ruky vrátil kamarád Milan Simon. Začal studovat nejrůznější knihy věnované malířství, vedl rozhovory s jinými malířskými nadšenci, stal se členem malířského sdružení Corpus, zkoumal díla renomovaných malířů. Sám však považuje za hlavní poučení a rady od našich známých ilustrátorů manželů Zdeny a Václava Kabátových. Cestu k dnešním obrazům vidí Petr Probst jako překrásně dobrodružnou, která mu přinášela hodně radosti a přátel. Malování je pro něj nyní jediná činnost, které se cele věnuje.
Zpočátku v Probstových obrazech převládalo okouzlení krajinou, ale to brzy vystřídala tvorba fantazijní, až k hranicím surrealismu. Velký vliv na jeho další malířský vývoj měly návštěvy Itálie, tvorba italských malířů let meziválečných je dodnes jeho zásadní malířskou inspirací. Nyní v jeho tvorbě převládá téma krajinné malby a pomalu již zanikajících městských zátiší, či starých průmyslových oblastí měst.
Petr Probst vyznává arrêtismus. Na jeho webových stránkách www.galerieandy.cz, kde si lze prohlédnout řadu jeho obrazů, je uveden také osmibodový Manifest arrêtismu, jehož první dva body praví: „1. Co bude, bylo. 2. Arrêtismus není směr! Arrêtismus je postoj (doslova) odmítající jakýkoli »pokrok«, neb výrazy jako pokrok či pokrokový považuje za historicky i aktuálně znemožněné. Ani hromadné lágry, ani elektrický kartáček na zuby (ani elektrický kartáček na zuby velitele lágru) lidstvo nijak duchovně neobohatily. Arrêtismus činí jediný pohyb, a sice úkrok!“ Na webovkách se uvádí rovněž, že manifest vznikl na konferenci předních teoretiků arrétismu konané ve Kbelích v půlce srpna, pak během září a října a na Mikuláše roku 2007.
Pro Kbely je zajímavý zejména obraz „Kbelský pivovar“, jejž namaloval Petr Probst roku 2007 ze svých vzpomínek a zobrazuje podobu pivovaru v zimě roku 1963. Do obrazu zakomponoval i některé konkrétní postavy kbelských občanů z té doby, například v popředí jdoucí stará žena s holí je paní Suldovská, nebo postava na chodníku představuje Karla Kletečka, neopomenul ani své spolužáky – postavička v červeném kabátu s taškou na zádech je Božena Kobíková. Za doby působení ve Kbelích Petr Probst také rád fotografoval a zdokumentoval část obce Kbel zvané „Uličky“, jak vypadaly v roce 1970, kdy byly fotografie pořízeny.
O své inspiraci k malování obrazů Petr Probst říká: „Mám rád svět tichých zákoutí, svět staré, nyní již nepoužívané techniky, která pomalu rezaví a rozpadá se kdesi na předměstích, ohrady, opuštěná nádraží. V mých obrazech není akce, která by svým hlukem rušila svět. Mně stačí jen postát, dívat se a odkrývat příběhy, jejichž stopy jsou zaznamenány třeba jen otiskem stínů. Byl bych rád, kdyby se člověk občas dokázal zastavit a podívat se kolem sebe a zapomenout aspoň na chvíli na spěch doby. Je tolik věcí a myšlenek, které nám předkové zanechali a my je opouštíme, aniž bychom zvážili jejich krásu, obsah a sílu přinášející užitek.“
