● Začátek školního roku 1948/1949 byl v okrese, kam spadaly kbelské školy, posunut až na 30. září 1948 kvůli rozšíření dětské obrny. V obci onemocnělo obrnou šest dětí, ale žádné z nich nepatřilo mezi školní děti.
V platnost vstoupil nový školský zákon, který změnil měšťanky na střední školy. Podle ředitele Střední školy ve Kbelích Antonína Erbana přinesla tato změna hlavně novou náplň školy, která měla »vychovávat národně a politicky uvědomělé občany, stoupence socialismu«. Z těchto ředitelových slov je patrné, že se školy začaly politizovat a staly se postupně nástrojem převýchovy v duchu myšlenek komunismu a socialismu a jejich propagandy. Ve školním roce 1948/1949 mohly děti školu opustit naposledy ve čtrnácti letech, neboť nový školský zákon nařídil devítiletou povinnou školní docházku.
● Ve školních letech 1948/1949 až 1952/1953 přešla organizace střední školy z tří postupných tříd a JUK (jednoletého učebního kurzu) na čtyři postupné třídy s pobočnými třídami. Ve školním roce 1952/1953 měla škola celkem sedm tříd. Vyučovací hodina trvala 50 minut, přestávky 10 minut, po druhé hodině 20 minut. Učilo se pět hodin, odpoledne bylo doučování českého a ruského jazyka a matematiky a probíhaly zájmové kroužky, které nahradily nepovinné předměty. Každý školní rok se otvíraly jiné kroužky, mezi nimi leteckého modelářství, výtvarný, psaní strojem a těsnopisný, literární, rytmický, pěvecký, sportovní, ruštiny, technický pro dívky, šachový, taneční, mičurinský, automobilový. Úspěchy měli zejména letečtí modeláři a výtvarníci. Pěvecký a taneční kroužek doplněný písněmi kroužku ruštiny uváděl kulturními pásmy snad všechny akce a slavnostní schůze masových organizací v obci. Technický kroužek měl získat řadu dívek do kovoprůmyslu. Od školního roku 1950/1951 škola naopak nezřizovala kroužky těsnopisu a psaní strojem, protože nechtěla rozšiřovat (jak psala kronika) »okruh úřednických nedokonale připravených kandidátů, kteří neznají radostnou manuální práci v praxi«. Byla to jedna z významných forem komunistické propagandy, kterou byla veřejnost postupně stále více masírována v duchu adorace a povyšování tzv. dělnické třídy coby „vůdčí síly ve státě“ nad ostatní vrstvy společnosti. Zejména šlo o podceňování role inteligence.
● Z počátku se ve škole vyučovalo ještě římskokatolickému, československému a českobratrskému evangelickému náboženství. Od školního roku 1948/1949 mohly děti cvičit dvakrát týdně v tělocvičně TJ Sokol Kbely a využívaly i letní cvičiště. Všechny děti poslouchaly pravidelně školní rozhlas. Žáci navštěvovali průběžně filmová představení. Škola byla napojena na Státní výzkumný ústav pro film, který promítal starší i nové filmy. Písemné výpovědi dětí o filmech byly pak pro ústav vodítkem pro tvorbu nových filmů pro děti. Vyučování doplňovaly i výchovné a poučné filmy na úzkém filmovém pásu.
● Rodičovské sdružení, společné pro střední i národní školu, se později změnilo na Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ). To bylo ustaveno 20. října 1949 a učitelský sbor střední školy v něm zastupovali Antonín Erban a Josef Zvánovec. Zavedla se čtvrtletní setkání rodičů s učiteli ve třídách na téma prospěch a výchova dětí a možnosti zlepšení jejich výsledků, pro něž se vžil název třídní schůzky. Rodičovské sdružení a pak SRPŠ organizovalo stravovací akce, než se ve školním roce 1950/1951 začaly vařit obědy pro žáky střední i národní školy. Vedoucí kuchařkou se stala Růžena Čiháková, kuchyně byla zřízena v bývalé restauraci U Suldovských. SRPŠ pořádalo vánoční nadílky a společenské večery a škole pomáhalo stále víc pouze materiálně, zatímco výchovnou práci opouštělo a zanedbávala se prý také pomoc Pionýrské organizaci (PO) při získávání dětí do povolání. Svědčí to o skutečnosti, že Pionýrská organizace nebyla ani tak zájmovou, jako spíš prodlouženou rukou komunistické strany, jejímž hlavním cílem bylo vychovávat nové straníky a papouškovat myšlenky komunistických, zejména sovětských propagátorů. Když se předsedkyní SRPŠ stala ve školním roce 1952/1953 Růžena Čiháková, začaly se pořádat také přednášky pro rodiče.
● Ve školním roce byl ředitelem střední školy Antonín Erban, učitelský sbor tvořili Felix Daněček, Karel Kraus, Josef Šmída, Jaroslav Šámal, Stanislav Zahrádka, Josef Zvánovec, Růžena Vávrovská, Blažena Pácaltová a profesor Jiří Konůpek, učitelkou domácích nauk byla Pavla Foglarová. Jiří Konůpek odešel na Filozofickou fakultu a místo něj přišel Josef Škarda. Antonín Erban jako předseda MNV ve Kbelích vedl jen správu školy. Ve školním roce 1951/1952 vedl školu Jaroslav Brož. Ve školním roce 1952/1953 se stal ředitelem školy Josef Soukup, učitelský sbor tvořili Antonín Pluhař, Helena Koucká, Jarmila Gabrielová, Karel Oberman, Stanislav Zahrádka, Karel Granát, Růžena Maříková a Jaroslav Brož.
● Ve školním roce 1948/1949 byl předsedou místní školní rady, společné pro obě školy, ředitel národní školy Vojtěch Zimmermann, střední školu v ní zastupovali Antonín Erban, Pavla Foglarová a Josef Zvánovec. Při reorganizaci MNV ve školním roce 1949/1950 však školní rada zanikla a nahradila ji školská komise MNV, což mělo odstranit izolaci školy od veřejného života a dvojkolejnost ve školství. Ve školním roce 1951/1952 se ale školská komise MNV Kbely celý rok nesešla, čímž nebyl zajištěn kontakt školy s lidosprávou.
● Žákovská organizace (ŽO) vznikla ve školním roce 1948/1949 ve všech třídách. Vedli ji žáci JUK, dohlíželi na ni pověření učitelé. ŽO pomáhala v soutěžích školní docházky, čistoty, sběru odpadových hmot, výzdoby tříd, organizování pracovních brigád, s dozory na chodbě o přestávkách a na dodržování kázně a pořádku ve třídách. Pořádala měsíční žákovská shromáždění, sportovní utkání s okolními školami. V žákovské knihovně byla zřízena ruská knihovnička.
● Žákovská organizace připravovala také besídky pro PAL, národní podnik ve Kbelích. Na žádost ŽO převzal Pal Kbely 3. března 1949 nad střední školou patronát při slavnosti se zpěvem, recitací a tanci dětí. Jako dík za patronát Pal Kbely, kam chodila řada dětí na obědy, vyzdobili žáci jeho závodní jídelnu. Pal Kbely pomáhal škole každý rok hlavně materiálně, opravami zařízení školy, peněžními příspěvky na výlety a odvozy žactva autobusem na akce. Jeho zástupci se účastnili slavnostních zahájení školních roků.
● Ve školním roce 1950/1951 vznikla 88. Pionýrská skupina a kbelská střední škola tak byla jednou z mála v okrese, kde byl Pionýr založen. Ve školním roce 1951/1952 zPionýrské skupiny odešla skupinová vedoucí, nový vedoucí byl také brzy přeložen. Nová skupinová vedoucí funkci nezvládala. Pionýrská skupina neměla ani dost oddílových vedoucích. Ředitel školy, učitelský sbor a SRPŠ žádali o pomoc okresní výbor ČSM, ale do konce roku se stav dle tehdejších potřeb socialistické společnosti zlepšil jen málo.
● Ve školních letech 1948/1949 a 1949/1950 si ještě škola připomínala T. G. Masaryka (narození 7. března 1850, úmrtí 14. 9. 1937), ale později dominovaly mezi oslavami výročí a vzpomínkami na významné události narození a úmrtí V. I. Lenina, narozeniny Klementa Gottwalda a J. V. Stalina, výročí únorových událostí (25. 2. 1948) nazývaná »vítězství pracujícího lidu«, a hlavně výročí bolševické revoluce v Rusku, jež se zvala Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR – 7. 11. 1917). Slavil se také 28. říjen (1918), 31. jako den samostatnosti, Den studentstva (17. 11. 1939), 1. květen jako Svátek práce a 9. květen jako Den vítězství. Kromě toho škola slavila nejrůznější další výročí a události, například pětiletý hospodářský plán, založení Rudé armády, Den horníků, osvobození Bulharska a Albánie a podobně. Listopad se stal Měsícem československo-sovětského přátelství a žáci školy k němu nacvičovali pásma recitace, zpěvu a tance předváděná na různých schůzích a akcích hlavně Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP). Recitační pásmo »Vítězný únor« předvedli žáci střední školy na slavnostní schůzi v n. p. Pal a na řadě dalších akcí. Slavily se i vánoční svátky besídkami a nadílkami a žáci školy se účastnili rozsvěcení »Vánočního stromu republiky«, na který vyráběli i ozdoby. Ve školním roce 1952/1953 se tryzna za zemřelého J. V. Stalina konala 9. března 1953 a tryzna za zemřelého prezidenta K. Gottwalda 16. března 1953.
Postupně se tak zcela vymazávala vzpomínka nejen na prezidenta T. G. Masaryka, ale i další zakladatele naší republiky a byli nahrazeni ruskými diktátory či propagandisty komunismu. Veškerá výuka musela být poplatná myšlenkám hlásaným Komunistickou stranou Československa, která si uzurpovala takzvanou „vedoucí úlohu“, což znamenalo, že se komunistickou ideologií musely řídit nejen dvě další formálně povolené politické strany, ale i veškeré společenské, dětské a sportovní organizace. Z dějepisu byly vymazány osobnosti, které se nehodily do obrazu „správného socialistického člověka“. Nežádoucí byli zástupci inteligence, živnostníci, bývalá šlechta, duchovní, podnikatelé. Ti všichni byli nepřátelé národa a jejich děti nesměly studovat.
● Ve školním roce 1948/1949 kbelská střední škola vyhrála i soutěž v plnění závazků na počest IX. sjezdu KSČ. Žáci III. tříd se zúčastnili Soutěže tvořivosti mládeže (STM). V soutěži »Papír na učebnice« se ve škole sebralo 56,5 kg papíru na žáka. ŽO se podílela i na úpravě školního hřiště, sázení 75 ovocných stromků. Tři učitelé se zúčastnili 14denního politického školení v Liblicích a ředitel také 14denního okresního politického školení v Harasově u Mělníka. Ve škole vzniklo ve školním roce 1948/1949 také průkopnické hnutí, v jehož rámci uzavřelo šest učitelů individuální socialistické smlouvy a pomáhali tak »budovat nového člověka«. Ve školním roce 1949/1950 bylo z 11 učitelů deset členy KSČ a vedle své profese zastávali celkem 32 veřejných funkcí, všichni uzavřeli socialistické závazky, třeba Antonín Erban a Jaroslav Brož pomáhali v zemědělství. Brigádnická činnost byla režimem velmi ceněna, takže se promítala do takzvaných kádrových posudků jednotlivců, které měly zase významný vliv například při rozhodování o přijetí ke studiu, nebo na kariérní postup a lepší postavení v zaměstnání. Ti, kteří se do těchto aktivit zapojili, využívali však i jiné výhody.
● Žáci školy podnikali v zimě rekreačně výcvikové zájezdy do hor. Jednodenní až třídenní výlety se konaly na konci školního roku v rámci Radostných dnů mládeže. O prázdninách pobývala řada dětí v zotavovnách. Každý rok se děti hlásily na česání chmele. Ve školním roce 1951/1952 se chmelové brigády zúčastnilo 65 žáků a žáci prohlédli i kultury brambor a našli několik exemplářů »amerického« brouka mandelinky bramborové, místa nálezu označili a JZD provedlo asanaci. Žáci vysázeli ovocný sad u pískovny a třešňové aleje v ulicích Komenského, Sukově a Nádražní (současné názvy ulic jsou Slovačíkova, Žacléřská, Toužimská). Pomáhali i při sklizni řepy místnímu JZD. Násilná kolektivizace zemědělství a rozkradení majetků sedláků a jejich následná transformace do jednotných zemědělských družstev způsobily, že náhle scházeli zaměstnanci a nebyl ani dostatek produkce v této oblasti, proto se musely mezery v systému zemědělství nahrazovat právě chmelovými, bramborovými, řepnými a jinými brigádami.
● Ve školním roce 1952/1953 se ve školní kuchyni stravovalo 70 dětí, svačiny odebíralo 150 dětí. Obědy stály 10 Kčs, po měnové reformě 3,20 Kčs. Lékařské prohlídky dětí školy se uskutečňovaly ve Studentském zdravotním ústavu v Praze II. a v rámci lékařského patronátu nad dětmi školy je prováděli lékaři z Nemocnice Na Bulovce.
