● První světová válka vypukla, jak zapsal kronikář kbelské školy, v důsledku atentátu na následníka trůnu a jeho manželku v Sarajevu, když 28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, a potom se události valily rychle za sebou. Ve víru války byla záhy až na pár malých států celá Evropa, Rusko, Japonsko, anglické a francouzské kolonie, otřes války pocítila i Čína, USA dodávaly nejvíce střeliva, bojovalo se na pevnině i na mořích. Lidé ale doufali, že po prvním roce války brzy nastane mír.
Široká veřejnost i oficiální kruhy předpokládaly, že válečný rozvrat, který významně postihl obce, rodiny, školy i učitelské sbory, bude znamenat přinejmenším narušení pravidelného chodu škol. Nicméně ohrožený školní rok byl zásluhou velkého úsilí učitelů a pomoci úřadů i veřejnosti zachráněn, ač hlavně personální situace byla svízelná. Od 21. června 1915, kdy nastoupil vojenskou povinnost výpomocný učitel František Jirásek, zůstali ve škole jen řídící učitel Josef Gottfried a učitel Ferdinand Michl, v červenci nastoupil z válečného zranění uzdravený učitel Vilém Švarc. Vyučování bylo ve školním roce přerušeno 5. a 6. března a 26. až 29. května 1915, kdy učitelé pomáhali při soupisech zásob obilí a mlýnských výrobků. Učitelé karlínského okresu obětovali procento z platů Červenému kříži na podporu rodin mobilizovaných a zaopatření pozůstalých v karlínském okresu. Pro vojáky na frontách upletly žákyně kbelské školy 20 párů nátepniček a vyrobily tři kila cupaniny, na potřebnou vlnu sebraly mezi sebou sedm korun, místní školní rada přidala deset korun, plátno na cupaninu přinesly žačky z domova, vyrobily také pět set párů papírových podešví ze starých novin. Pořádaly se i peněžité sbírky mezi žactvem. Sbírka ve prospěch České zemské komise, pořádaná od prosince 1914 do července 1915, vynesla 41 korun 59 haléřů. Pro objektivní pohled si musíme uvědomit, že přispívaly, byť nepatrnými částkami, i děti, jejichž rodiny měly na živobytí naprosté minimum. Učitele žádal o pomoc a radu kdekdo a oni pomáhali vzdor velkému vyčerpání. Za to pak obdrželi od okresní školní rady 21. července 1915 dík a uznání.
● Na začátku školního roku 1915/1916 byl učitelský sbor úplný, včetně definitivního učitele Jaroslava Maška, který prošel řadou bojišť, byl zraněn a pak superarbitrován coby invalida s měsíční rentou 14 korun. Těžké válečné boje absolvoval i učitel Vilém Švarc, který pak učil také jako válečný invalida, a ve sboru působila i zatímní učitelka Marie Kalendovská, jež nastoupila místo padlého učitele Rudolfa Žáka, následně odešla do Líbeznic a místo ní nastoupila Marie Kloudová. Sbor doplnil i zatímní učitel Karel Kupka, ale záhy byl povolán k vojenské službě, a tak se musel sbor opět doplnit. Kupka se však později do Kbel opět vrátil a působil ve škole celou první republiku a za II. světové války byl řídícím učitelem. Ke 30. září 1916 byl řídící učitel Josef Gottfried penzionován a zatímním správcem školy se stal definitivní učitel Jaroslav Mašek, který vedl školu do 26. července 1918.
Škola, vyučování i docházka trpěly jak válkou, tak neustálými změnami v učitelském sboru. Kronikář uvedl, že sice nezanikl zájem o školu a vzdělávání mládeže, ale že mládež mravně upadá, neboť se v rodinách matky musejí starat o obživu a nemají na děti dost času, zatímco otcové bojují ve válce. Během válečných školních roků 1915/1916 a 1916/1917 se konaly peněžité sbírky pro Červený kříž, učitelé pro něj odváděli stále procento z platů, pořádaly se sbírky vlny, bavlny a kaučuku, vlastenecké sbírky kovů, řídící učitel byl členem chlebové komise, která distribuovala lístky na chleba, vyučování bylo přerušováno, v zimě škola řešila problémy s topením. Dne 21. listopadu 1916 se rozšířila zvěst o smrti císaře Františka Josefa I. Na trůn pak nastoupil arcikníže Karel František Josef, který se stal císařem Karlem I.
Ve školním roce 1917/1918 napsala kronika, že kvůli neslýchané drahotě říšská rada v listopadu 1917 povolila všem učitelům obecných a měšťanských škol nákupní přídavek. Pro Předlitavsko činil 70 milionů korun na rok 1917, což činilo pro jednoho učitele sto korun ročně. Na návrh učitelského sboru byl ustaven 27. ledna 1918 »Komitét pro stravování chudé mládeže ve Kbelích«. Komitét, v němž působili učitelé Vilém Švarc a Jaroslav Kunstovný, umístil dvacet dětí ke stravování v majetných rodinách a kupoval z peněžitých darů potraviny a rozděloval je dětem z nemajetných rodin. V roce 1918 se válka však už chýlila ke konci, byl uzavřen mír s Ukrajinou, pak s celým Ruskem, následně také s Rumunskem.
● Školní rok 1918/1919 se stal vzhledem k pádu Rakouska-Uherska a k vzniku Československé republiky historickým mezníkem, který změnil i kbelskou obecnou školu. Památní knihu převzal nový kronikář a napsal, že „hrozný i krásný“ školní rok, jenž začal až 17. září 1918, a to již po páté v době války, předznamenal 1. srpna 1918 nástup nového řídícího učitele Karla Kašeho.
Mládež tehdy chodila nuzně oděna i obuta. Obleky pro děti stály 300–600 K, obuv 100–300 K. Ceny obilí dosáhly astronomické výše. Vše se prodávalo za potraviny, za peníze téměř nikdo neprodával, a pokud ano, pak neúměrně draho. Škola trpěla nedostatkem papíru, sešitů, per a jiných školních potřeb a kronikář psal i o dalším pustnutí školní mládeže kvůli absenci pevného rodinného vedení.
Kbelskou školu navíc postihla nemoc učitele Jaroslava Kunstovného, jeho třídu převzal Vilém Švarc a ve spojené třídě měl přes sto žáků, pak i on onemocněl, takže řídící učitel vyučoval „na směny“. V říjnu vypukla epidemie španělské chřipky. Ve třídách chybělo 70 až 80 procent žáků a žákyně IV. třídy Ludmila Musilová na chřipku zemřela. Ve Kbelích pak podlehlo chřipce několik dalších občanů.
● Kronika však líčila i okolnosti konce války na podzim 1918 a rovněž vznik Československa 28. října 1918 slovy: »…provolává Národní výbor samostatnost Čech a ujímá se vlády. Praha ozdobena tisíci slovanskými prapory. Proudy lidí procházejí ulicemi a zpívají „Kde domov můj“ a „Hej Slované“… Tato radostná nálada přenáší se na venkov. Naše vesničky tonou v záplavách slovanských praporů a národní písně zaznívají po všech končinách naší vlasti. Ještě druhý den jásal lid a konal četné průvody, ale Národní výbor dal tentýž den rozkaz ku práci a lid ochotně poslechl. Všude zavládl klid a nerušený pořádek. Tak bez jediné rány a ztráty života provedl se náš státní převrat.«
Jestli minulý školní rok vzpomněl kronikář vítězství rakousko-uherské armády nad Italy »v den Nejvyšších jmenin Jeho Veličenstva«, po vzniku ČSR napsal: »I do naší školy zavanul konečně vánek svobody. Vše, co připomínalo zpuchřelé Rakousko-Uhersko, bylo z učeben odstraněno. Zmizely obrazy posledního císaře Karla. Hned 4. listopadu koná se školní slavnost oslavující samostatnost republiky české.«
Kronika zaznamenala i stesky učitelstva na „rakušácký“ byrokratický duch mnoha školních inspektorů, kteří učitele pronásledovali, což vedlo k výměně některých z nich. Učitelé karlínského okresu, kam patřila i kbelská škola, na slavnostní schůzi 7. prosince 1918 přísahali věrnost Československé republice, a naopak projevili důvěru inspektorovi Otakaru Kremlovi.
● Kbelská škola uspořádala 2. prosince 1918 mikulášskou sbírku ve prospěch legionářů, která vynesla 44 korun. V zimě trpěla škola katastrofálním nedostatkem uhlí, takže od prosince 1918 do února 1919 bylo vyučování opakovaně na řadu dní přerušeno. Také březen a duben 1919 byly velmi chladné měsíce, topilo se málo a ve třídách byla teplota pouze 8–9oC. Přesto nebyl po Velikonocích ve škole ani kousek uhlí. Navíc hrozila epidemie neštovic. Vyučování se tedy muselo přerušit a děti i dospělí občané byli přeočkováni.
● Zrušení vyučování náboženství v kbelské škole žádalo 118 občanů Kbel podporovaných Socialistickou radou. Okresní školní rada 14. února 1919 nařídila, že žáci, jejichž rodiče si vyučování náboženství nepřejí, nemusí při jeho vyučování zůstávat. Ze tříd tak odcházeli až na několik všichni žáci a byli po celou hodinu venku bez dozoru. Proto správa školy hodiny náboženství zařadila buď na začátek, či na konec vyučování. Boj proti klerikalismu pokračoval ale nadále v obci i ve škole. Na veřejné schůzi promluvili dva učitelé z Vysočan. Ti za souhlasu občanstva požadovali odluku církve od školy a navrhli školu laickou.
● Učitele vůči sobě popudil ministr financí Alois Rašín, otec československé peněžní reformy, který je s jejich požadavky na zlepšení hmotné situace odkázal na obce a okresy, což učitelé pochopili tak, že budou muset „žebrat o každý haléř“. Pražské učitelstvo proti tomu protestovalo 1. dubna 1919 u Národního shromáždění. Učitelé však, alespoň ve Kbelích, nemysleli zdaleka jen na svou špatnou ekonomickou situaci. Učitelský sbor uspořádal třeba 30. března 1919 koncert zpěváckého spolku Typografia, pěvkyně Jandíkové z Karlína a učitelského smyčcového kvarteta, při němž všichni účinkovali nezištně. Kronika uvedla, že učitelé chtěli propagováním těchto koncertů vzdělávat lid a povznést jej z duševní bídy, do které za války zabředl.
● Učitel kbelské školy Jaroslav Kunstovný poznal roku 1919 na vlastní kůži řádění maďarských bolševiků Bély Kuhna, kteří stále napadali Slovensko a obsadili jeho velkou část. Československá a rumunská vojska se s nimi potýkala až do června. Kunstovný totiž odešel učit na Slovensko do Zvolena na vyzvání ministerstva vyučování a národní osvěty, aby se pak musel vrátit, neboť Zvolen se dostal do ohrožení právě Kuhnovými bolševiky. Učitelé Vilém Švarc a Václav Vetešník odešli učit zase do Topoľčan.
● Kronika psala i o tom, že lidé trpce nesli vysoké náklady životních potřeb. Dělnictvo a inteligence velké Prahy pořádaly demonstraci, při které nesly v průvodu šibenice jako výstrahu těm, kteří předražovali zboží. Někteří využili demonstrace k plenění a drancování obchodů. Proti tomu řádění po dvou dnech rázně zakročilo dělnictvo a zjednalo v Praze klid. A nové republice vedle českých Němců a maďarských bolševiků nepřálo ani počasí, neboť kronikář zmínil, že ještě 18. května 1919 padal hustě sníh na kvetoucí stromy.
● Škola řešila ve školním roce 1918/1919 i problém chování žáků. Začátkem června 1919 pořádala škola schůzi s rodiči, kde vysvětlila, proč byla řadě žáků snížena známka z mravů, a příčiny „pustnutí“ mládeže vysvětlil řídící učitel. V besedě učitelé rodičům dokázali, že se mládež zejména na ulici chová neslušně a mnohé „nesvědomité matky“ je v takovém konání ještě podporovaly. Rodiče pak přislíbili škole spolupráci ve výchově dětí a podporu učitelům v jejich snaze zlepšit chování školní mládeže.
● Školní rok 1918/1919 končil už v míru. Ustaly totiž boje s Kuhnovými bolševiky na Slovensku a mírové porady v Paříži stanovily hranice mezi ČSR a Maďarskem. Nová německá vláda podepsala 28. června 1919 ve Versailles mírové podmínky a téměř po pěti letech nastal konečně mír. Téhož dne byl ve kbelské obecné škole ukončen školní rok, děti ve třídách oslavili památku mistra Jana Husa, což se potom stalo tradicí, a mládež i učitelé „odešli na zotavující odpočinek“, který si podle kroniky zasloužili víc než kdy jindy. Zásluhou učitelského sboru a místního „Komitétu pro stravování“ se podařilo získat u „České péče o dítě“ potraviny na stravování mládeže po dobu prázdnin. »Ochotou místních dam vaří se denně 120 polévek pro žáky a 80 hrníčků kakaa pro matky a děti do šesti let. Tímto humánním činem dostalo se mládeži k zotavení i vydatné výživy,« oznámil kronikář.
