Druhá republika a Protektorát
Útrap druhé světové války a nacistické okupace nemohli zůstat ušetřeni ani občané Kbel, neboť se v blízkosti obce nacházelo vojenské letiště, tedy jeden z nejdůležitějších strategických objektů v okolí Prahy. Při vstupu německé armády do Prahy bylo také zdejší letiště obsazeno jako jedno z prvních vojenských zařízení. Bylo to logické, jelikož zde koncem 30. let 20. století probíhaly důkladné přípravy na obranu Československa, letiště bylo uzpůsobeno válečným podmínkám, byla sem dopravena kvalitní letadla a vybavení bylo na vysoké úrovni. Také piloti patřili k evropské špičce. Němci zabrali vybavení, avšak většina letců odešla za hranice.
Už ale ani druhá republika, trvající od mnichovského diktátu 30. září 1938 do okupace 15. března 1939, po níž byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, neznamenala radostné období.
Kronika kbelské měšťanské školy komentovala mnichovskou dohodu a události po ní takto: „Velké neštěstí stihlo náš národ 30. září 1938. Zahraniční velmoci donutily nás vydat část našeho území Německu, neboť se chtěly vyhnout nové světové válce. Naše země s tisíciletou tradicí, kulturou, s tisíciletými hranicemi, byla roztržena. Náš stát byl zmenšen ještě o území postoupené Polsku a Maďarsku. Dne 5. října 1938 odstoupil president Edvard Beneš. Československá vláda se rozhodla, aby letošní výroční den našeho osvobození nebyl slaven jako svátek. Učilo se ve školách, pracovalo v úřadech a továrnách. Češi utvořili také novou Stranu národní jednoty spojením Republikánské strany, Československé národně socialistické, Československé strany lidové, Živnostenské strany, Strany národního sjednocení a Národní ligy. U nás bude kromě ní ještě Národní strana pracujícího lidu. Dne 30. listopadu 1938 byl Emil Hácha, president nejvyššího správního soudu, zvolen třetím presidentem republiky.“
Ještě 15. prosince 1938 byl vztyčen u Lípy svobody ve Kbelích Vánoční strom republiky a Kbelští uspořádali sbírku, jejíž výtěžek byl použit k přípravě vánoční nadílky pro chudé děti a uprchlíky z pohraničí. Avšak již 31. ledna 1939 muselona základě vládního nařízení 379/1938 odejít z obou škol a ze školní služby vůbec šest učitelek. Oficiálně proto, že byly vdané, ale ve skutečnosti kvůli tomu, že měly židovský původ.
Po okupaci zbytku republiky byli již 17. března 1939 zatčeni první občané Kbel. Zatčen byl například místní strážník Karel Černý a zahynul v Terezíně. Božena Vícherková, vzdělavatelka Sokola a žena generála Vícherky byla popravena. Tyto smutné, ale i radostnější zprávy tajně šířil učitel Karel Kupka. Personál letiště musel opustit svá místa a všechno Němci zabrali pro své vojenské letectvo Luftwaffe. Následovaly zákazy činnosti občanských spolků a sdružení, jako například Sokola, DTJ a Junáka. Později se zřídilo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, povinné pro mládež od deseti do osmnácti let pod pokutou 500 korun, které mělo vychovat z dětí a mladých lidí dobré Čechy a spolehlivé občany Velkoněmecké říše.
Vzhledem k tomu, že nebylo jasné, jak budou v protektorátu řízeny obce, vzdal se starosta Kbel Rudolf David funkce a prozatímně obec vedl Roman Bystřický, který byl plnohodnotným starostou zvolen obecním zastupitelstvem 11. srpna 1939. V únoru roku 1940 byl utvořen z kbelských katolických žen komitét v útulku sv. Kláry, který rozdával obecním chudým zdarma polévku a obec Kbely na tuto charitativní činnost přispívala ze svých peněz měsíčně částkou 300 korun. V květnu téhož roku zahájila provoz první mateřská škola.
Na podzim a v zimě roku 1939 řádil zejména v obecné škole záškrt, jedna žákyně mu podlehla. Infekční nemoci včetně obrny se však ve školách šířily po celou dobu protektorátu. Vliv na to měla podvýživa řady dětí, i když se pro ně organizovaly mléčné a stravovací akce. Potravin pro vaření bylo ovšem málo, obtížně se dařilo zajišťovat i dodavatele mléka. Školy neměly v zimě uhlí na otop, takže se často prodlužovaly prázdniny, nebo se vyučovalo pomocí domácích úkolů.
V dubnu 1941 se Roman Bystřický vzdal funkce starosty, v květnu jej ve funkci vystřídal Václav Jíša a v srpnu byl do místního zastupitelstva úředně přidělen říšský příslušník Kurt Mühlische, který na činnost obce dohlížel jako zástupce německých úřadů a dalším „hlídačem“ se o několik měsíců později stal ještě Hans Hartmann. Václav Jíša byl úředním rozhodnutím okresního úřadu 4. srpna 1942 odvolán z funkce a jako důvod se uváděla jeho nedostatečná znalost německého jazyka. Ačkoli byl v září zvolen nový starosta Josef Týč, zasedání obecní rady i zastupitelstva nadále řídil Kurt Mühlisch jako nastrčená ruka německých úřadů, a to až do září roku 1943, kdy byl povolán do vojenské služby. Od listopadu toho roku obec spravovala komise, jejímž předsedou se stal německý občan Stanislav Laad, členy byli Němec Hans Hartmann a dále čeští členové Národního souručenství Miloslav Olmr a Oldřich Suchý.
Smrt zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, na kterého byl 27. května 1942 proveden atentát výsadkáři exilových československých branných sil v Operaci Anthropoid (Heydrich zemřel 4. června 1942), byli lidé i ve Kbelích nuceni odsuzovat jako hanebný čin. Jeho smrt byla protektorátními úřady a nacisty interpretována jako hrdinská, přestože tohoto prominentního nacistu většina lidí ve skutečnosti považovala za tyrana a kata českého národa.
V době protektorátu byly Telegrafní dílny přejmenovány na Ostmarkwerke. Pracovalo se na plné obrátky i v neděli. Vznikly Letecké opravny. Roku 1944 byly firmě Ostmarkwerke pronajaty sklepní prostory v pivovaře pro zřízení protileteckého krytu pro její dělníky. Při obecné škole byly zřízeny dvě třídy mateřské školy. V domě čp. 36 byla otevřena pošta.
Jak se prodlužovala válečná doba, tak se prohlubovala i bída civilního obyvatelstva. Ceny potravin na černém trhu šly strmě nahoru. Mnozí lidé se v zájmu zisku zásobovacích výhod prohlašovali za Němce nebo vstoupili do německých organizací. Například v organizaci Vlajka bylo 72 kbelských občanů, další se přihlásili do Ligy proti bolševismu.
V obou školách se v té době intenzivně sbíraly kovy, jiné odpadové suroviny, papír, pecky, kosti, za které pak škola dostávala mýdlo, a pod dohledem učitelů léčivé byliny. V roce 1944 se v obecné škole zavedl také chov bource morušového. Z Hedvábnického ústavu získala stojan s lískami a 5 g vajíček. Z vajíček se už v červnu líhly housenky. Listy moruší pocházely ze zahrady města Prahy u nádraží, kde pěstovalo na 650 morušových keřů. O chov bource pečovali dva učitel a vypomáhali i ostatní členové učitelského sboru.
V roce 1943 byla dokončena stavba nádraží Kbely u Prahy. Krátce po zahájení jejího provozu došlo 20. prosince 1943 v 6 hodin ráno ke srážce vlaků č. 1101 a 1160 mezi Kbelami a Satalicemi, kterou zřejmě zavinil výpravčí ze stanice Kbely. Zahynulo 23 a zraněno bylo 110 osob a z nich zemřelo na svá zranění ještě 19 osob v nemocnici. Tehdy už byli ve Kbelích dva lékaři MUDr. František Husa a MUDr. Jan Čistín. Pohřeb obětí železničního neštěstí se konal ve Vinoři a mezi zúčastněnými byli také ministři protektorátní vlády Richard Bienert a Emanuel Moravec. Někteří lidé v obci viděli za srážkou vlaků trest boží, neboť při stavbě tratě byla zbourána jedna ze svatováclavských kapliček.
Koncem roku 1944 a počátkem následujícího projížděli Kbely „národní hosté“, Němci, kteří utíkali před frontou na západ, na nichž bylo možno pozorovat, jak mizí německá zpupnost a kteří byli většinou hladoví a zbídačelí. Bylo zřejmé, že válka už nemůže trvat dlouho. Tehdy ještě nikdo netušil, že pro ně možná nejtěžší okamžiky 2. světové války mají obyvatelé Kbel ještě před sebou.
