Kbely byly po většinu své historie převážně zemědělskou oblastí. Na půdě hospodařili především majitelé Kbel. Významní se stali i z hlediska zemědělského hospodaření zejména poslední majitelé, rod Černínů. Ve Kbelích následně působila i řada statkářů – Soukup, Suchý, Nekvasil, Kubeš, Vyhnálek, Ryčl, Bendl, Racek a soukromě hospodařících rolníků, kteří vlastnili pole na kbelském katastru. Pěstovalo se zde hlavně obilí a cukrová řepa. Na statcích se rovněž choval dobytek, převážně koně, krávy, kozy, prasata a slepice.
Jako zajímavost lze uvést soupis koz ve Kbelích ze srpna 1943. V obci bylo 120 chovných koz. Podle zákona měl být na 40 koz chován jeden kozel. Proto bylo nutné, aby obec zakoupila dva kozly za částku 5820 korun. Náklady spojené s vydržováním kozlů rozvrhla obec na držitele plemenic, na jednu kozu se počítalo 40 korun. Chovatel kozlů obdržel dvakrát tři tisíce korun na krmivo a odměny.
Od roku 1948 se soukromé zemědělské hospodaření začalo měnit. Postupně se utavovala jednotná zemědělská družstva (JZD) a státní statky. Také ve Kbelích se začalo jednat s místními statkáři, zda by byli ochotni vstoupit do družstva. Ani jeden neměl zájem, přesto se družstvo v květnu roku 1950 založilo.
Soukromníci totiž museli odevzdávat povinné dávky. Někteří tuto povinnost neplnili a často ani nemohli, protože povinné dávky byly nastaveny tak, aby je plnit nezvládali. Z tohoto důvodu jim pak mohly být na základě ústavního zákona č. 55/1947 polnosti i zvířata odebrány.
Základem pro hospodaření družstva se staly usedlosti odejmuté statkářům Ladislavu Dobešovi a Františku Kubešovi jako osobám neplnícím povinné odvody. Kubeš si pak zakoupil na půjčku nové koně a splácela je ještě dlouho celá jeho rodina.
Zakládajícími členy JZD byli podle údajů obecní kroniky Antonín Mikšovský, Josef Dlesk s manželkou, Karel Havelka, Antonín Erban, M. Zelenková, František Kysel s manželkou, Antonie Kučerová a Josef Žďárský, který se stal také prvním předsedou družstva. Sídlo družstva bylo v usedlosti nad rybníkem, kde stály i velké stodoly.
Pamětníci vzpomínají, že se krávy zabavené statkářům odváděly do dvora za hudebního doprovodu. Pro statkáře to naopak byly smutné a kruté chvíle. Odebrané polnosti se na základě ústavního zákona č. 55/1947 svěřovaly místnímu národnímu výboru, který je následně předal JZD. Kronika uvádí, že například statkář Suchý předal budovy a polnosti patřící k jeho usedlosti Státnímu statku v Ďáblicích. Živý inventář mu byl ponechán k prodeji.
JZD ve Kbelích začalo pracovat na 64 hektarech. Výměra polností se postupně zvětšovala, jak byli nuceni do družstva vstupovat i menší rolníci a přibyly také pozemky patřící do té doby hlavnímu městu. Právě velký rozsah obhospodařované půdy a dalšího družstevního majetku byl paradoxně prvním činitelem, jenž přispěl k zániku družstva. K tomu se přidružilo časté střídání osob v předsednické funkci, po Josefu Žďárskému se v krátké době vystřídali předsedové Tumeš, Slavinger, Trska, Štěpař a Pešek. Přišly i finanční potíže, které zmírnila jen částka, již družstvo obdrželo při prodeji pozemků podél železniční trati. Tuto plochu odkoupilo ministerstvo národní obrany pro potřeby kbelského letiště. JZD bylo ve Kbelích však jen krátce, do roku 1955, když předalo všechen svůj majetek, polnosti i živočišnou výrobu Státnímu statku v Ďáblicích. Ten se ale pro špatné hospodaření a malé výnosy stále zmenšoval a asi od roku 1967 přešel pod Státní statek Miškovice, který si stačil obdělávat polnosti sám. Postupem doby ubývalo také zemědělské půdy, protože byla zabírána pro stavební činnost.
